Pojednanie o karme

Nasledujúce som nedávno našiel na nete a prišlo mi to ako doplňujúce info k diskusiám o karme (pal.: kamma), ktoré sa tu viedli. Prvá časť článku je výňatok z: Giving Rise to Discernment by Thanissaro Bhikkhu, from Meditations: Forty Dhamma Talks, kde sa pojednáva predovšetkým o rozlišovaní. Druhá časť je prekladom pálijskej Kamma Sutty (Rozprava o karme/činoch). V prvej časti som zamenil pálijské kamma za sanskritské karma, čo je všeobecne známejší termín.

Päť síl – súbor faktorov, ktoré vyúsťujú v rozlišovanie – je zaujímavých, pretože začínajú nie názormi, ktoré by ste počuli od niekoho iného o tom, čo je buddhistické rozlišovanie. Začínajú kvalitou presvedčenia. Presvedčenia o čom? Presvedčenia o princípe karmy. To je to, čo nás privádza k presvedčeniu, že na našich činoch záleží. Niektorí ľudia majú problémy s náukou karmy, ale v čo presne chce Buddha, aby sme verili, keď nás žiada mať presvedčenie v karmu? Za prvé, čin sa skutočne stal – nie je to ilúzia. Za druhé, vy ste skutočne zodpovedný za svoje činy. Nie je tu žiadna vonkajšia sila, ako hviezdy, alebo nejaké dobré, či zlé bytosti, ktoré jednajú skrz vás. Keď ste pri vedomí, vy ste ten, kto sa rozhoduje, čo robiť. Za tretie, vaše činy majú výsledky – nie je to len nápis na vode – a tie výsledky môžu byť dobré, alebo zlé v závislosti na kvalite zámeru za činom.

Takže náuky o karme vás postavia do zodpovednosti za smerovanie vášho života. Je dobré v túto náuku veriť. A ako sa to vzťahuje k rozlišovaniu? Dáva to základ pre otázky, ktoré si budete klásť, aby rozlišovanie povstalo. A keďže princíp karmy kladie veľký dôraz na potrebu jednať so šikovným zámerom, aby sme dosiahli žiaduce dobré výsledky, základnou otázkou je: ako môžete rozlíšiť, či je zámer spôsobilý, alebo nie je dobrý (v origináli doslova zručný, alebo nezručný)?

Zároveň s presvedčením potrebujete kvalitu bdelosti: uvedomenie, že ak nie ste opatrný vo svojich činoch, môžete vytvoriť mnoho utrpenia sebe, aj tým okolo vás. Hovorí sa, že bdelosť tvorí základ pre rozvoj piatich síl, ktoré vedú až po rozlišovanie. Je kvalitou, ktorá vás uisťuje, že budete venovať blízku pozornosť voči tomu, čo robíte, bližšiu pozornosť k vašim zámerom, bližšiu pozornosť k výsledkom vašich činov – ako v úryvku, kde Buddha poučuje Rahulu, svojho syna. Pred tým, než niečo spravíte, povedal Rahulovi, opýtajte sa sami seba, „Aký tu je zámer? Prečo to robím? Bude to viesť k utrpeniu, alebo nie?“ Iba ak bude zámer vyzerať dobrým, môžete podľa neho jednať. Potom, počas činnosti, skontrolujte výsledok vášho činu. Potom, ako ste uskutočnili čin, skontrolujte to opäť, pretože zatiaľ čo sú niektoré výsledky okamžité, iné sú dlhodobé. Takže presvedčenie o karme zameria vašu pozornosť na správne miesto a prinúti vás pýtať sa správne otázky. Bdelosť dáva nutnosť pre vaše skúmanie. A tieto dve vedú k rozlišovaniu.

Zdroj: http://www.audiodharma.org/documents/paramis/DiscernmentTB.html

Kamma Sutta

Z pálijštiny preložil Thanissaro Bhikkhu

„Mnísi, budem vás učiť novú a starú kammu, zánik kammy a cestu praxe vedúcej k zániku kammy. Počúvajte pozorne. Budem hovoriť.

„Čo je teraz, mnísi, stará kamma? Na oko sa má nahliadať, ako na starú kammu, vytvorené a chcené, schopné pociťovania. Ucho... nos... jazyk... telo... intelekt (myseľ) má byť nahliadaný, ako stará kamma, vytvorený a chcený, schopný pociťovania. Toto sa nazýva stará kamma.

A čo je nová kamma? Akúkoľvek kammu človek činí s telom, rečou, alebo intelektom (mysľou): to sa nazýva nová kamma.

A čo je zánik kammy? Ktokoľvek dosiahne uvoľnenie, ktoré povstáva zo zániku telesnej kammy, verbálnej kammy a mentálnej kammy: to sa nazýva zánik kammy.

A ktorá cesta praxe vedie k zániku kammy? Práve táto osemdielna cesta: správny náhľad, správne rozhodnutie, správna reč, správne konanie, správny spôsob života, správne úsilie, správna bdelosť, správne sústredenie. Toto sa nazýva cesta praxe vedúca k zániku kammy.

Tak, mnísi, som vás učil novú a starú kammu, zánik kammy a cestu praxe vedúcu k zániku kammy. Čokoľvek môže urobiť učiteľ pre prospech jeho žiakov, zo sympatie k nim, to som pre vás spravil. Tamto sú päty stromov, tam sú prázdne príbytky. Praktikujte džhánu, mnísi. Nebuďte nedbalí, aby ste neskôr neľutovali. To je môj odkaz pre vás.“

Zdroj: http://www.accesstoinsight.org/tipitaka/sn/sn35/sn35.145.than.html

Zo života súčasného jogína

Dovolím si tu uviesť malú ukážku zo životopisu, ktorý celý nájdete na tejto stránke. V ukážke sa zhruba popisuje buddhistická prax tantry, ako aj niektoré podstatné body praxe, napr. rozvoj bódhičitty pred praxou (...až kým nezvlhnú oči), ale aj nutnosť pestovania správneho náhľadu. Ďakujem Andrejovi za tento pekný preklad!

Celý článok nájdete: http://csdharmablog.blogspot.com/2009/01/ivotopis-sasnho-jogna-ctihodnho-lobzang.html


Zintenzívnenie praxe
Pokiaľ sa jedná o spôsob ako praktikovať tantru, Láma Congkhapa veľmi zdôrazňoval, že praxi štádia zavŕšenia by mala predchádzať hlavne prax štádia rozvoja. Obecne trvá zdokonalenie štádia rozvoja tri roky. Nasledujúc radu Congkhapu som sa rozhodol najprv zavŕšiť meditáciu štádia rozvoja. Po tom, čo som sa takto rozhodol, snívalo sa mi o starej pani, ktorá mi darovala veľmi lahodné jedlo, niečo čo vyzeralo ako roztopené maslo a čhang v trojuholníkovom pohári. Obetina bola mimoriadne lahodná a tak som to celé vypil. Potom som jej povedal, že aj keby to bolo roztopené maslo, tak by som to dokázal vypiť celé. Cítil som veľkú nádej, že ak budem praktikovať, môj potenciál určite dozreje, tak som urobil pevné rozhodnutie praktikovať úprimne. Najprv som začal meditovať na štádium rozvoja a nasledoval som systém Čakrasamvaru. Každý deň som robil dve meditačné sedenia. Na začiatku každého sedenia som stručne meditoval bod po bode na štádium rozvoja. Okrem toho som meditoval aj na nejaký aspekt štádia zavŕšenia, aj keď počas týchto sedení som meditoval hlavne na Stupne cesty k osvieteniu (Lam Rim). V tom čase som cítil k tomu miestu silný odpor. Aby som odvrátil také myšlienky, čítal som životopis Milaräpu a to mi pomohlo. Z hĺbky srdca sa ma dotkla jeho odvaha a konečné dosiahnutie osvietenia. Slzy mi stekali po lícach, keď som čítal o ťažkostiach, ktoré podstupoval a modlil som sa k nemu s jednobodovým sústredením. Po tom, som už nikdy nemal takú averziu k zotrvávaniu v meditácii. To miesto bolo na zimu príliš chladné, tak som sa presunul na miesto, ktoré používali dedinčania pre kravy a jeden mesiac som sa tam v jeseni zdržal. Aj tam však bolo pre mňa príliš chladno a tiež to bolo veľmi ďaleko, aby som mohol ísť žobrať, tak som sa presunul do prázdnej chyže pri Gen Ješe Thobdänovi a ostal som tam na zimu. Pred týmto posledným sťahovaním, som občas, keď som robil vizualizácie mojich praxí štádia rozvoja, mal skúsenosť neobvyklého svetla. Hoci moja hlavná prax bola Heruka, tiež som denne praktikoval Vadžrajogíni. Počas rituálu vytvorenia seba ako božstva Vadžrajogíni prichádza krok, v ktorom sa vykonáva mentálna recitácia, ktorú som robil dvakrát denne po dobu dvadsiatich dní. V tej dobe som použil nejaké peniaze, ktoré boli darované pre dobro ľudí, ktorí zomreli, čo zatemnilo moju myseľ. Tak som sa rozhodol nepoužívať také obetiny, ktoré boli darované za mŕtvych, mysliac si, že to bude nakoniec môj pád. Nuž ten pustovník, ktorý vlastnil chyžu, kde som sa zdržiaval, sa mal vrátiť a tak som musel odísť. Nemal som odvahu stať sa takým ako Milaräpa a žiť bez jedla, ale zároveň som bol odhodlaný nedotýkať sa darov, ktoré ľudia vystavili v mene mŕtvych.
Jedného dňa, ako sa blížilo leto, som sa vydal hľadať jaskyňu, v pustom údolí, ktoré je naproti Dhauladharskému pásmu, nad kopcom, kde sa zdržiaval Gen Ješe Thobdän. Myslel som si, že by som tam mohol ostať na noc a tak som si zobral nejaké potreby a na chrbát som si vyložil posteľné prádlo. Keď som došiel do údolia, miesto toho, aby som našiel jaskyňu, som len zistil, že to je úbohé miesto pokryté skalami a ďalšími skalami. Medzi všetkým tými skalami som bol úplne skľúčený. Obecne som začínal deň recitovaním modlitby Gurujógy šiestich sedení. Potom, keď som si dal čaj, som pozoroval svoju motiváciu a ak som nebol schopný rozvinúť taký správny postoj - prianie prospieť druhým - , že mi zvlhli oči, moje cnostné činy nemali moc a v ten deň nebolo moje srdce v mieri. Nech zomriem sám v mojej jaskyni bez toho, aby mi bol niekto nablízku, ako keď v neobývanom údolí zomrie divý kôň. Ak sa toto prianie naplní, budem úplne spokojný. Modlil som sa rovnako ako Milaräpa, ale nedokázal som nájsť žiadne miesto, kde by som ostal a noc sa rýchlo približovala. Avšak práve vtedy som mal víziu svetla. Dokonca aj keď som zavrel oči vízia nezmizla. V skutočnosti, keďže to bola mentálna manifestácia, keď som zatvoril oči, ešte zosilnela. Potom som analýzou objektu pozorovania, zistil, že je to prázdny priestor naplnený všetkoprestupujúcim svetlom a rôznymi kvetmi. Tá skúsenosť bola neopísateľná. Keď som mal túto skúsenosť, robil som mentálnu recitáciu Vadžrajogíni a bolo to asi na desiaty deň desiateho mesiaca tibetského kalendára, keď vo mne prvýkrát povstalo intenzívne, blažené teplo. Teplo začalo v pupku, bola to skúsenosť podobná vyskakujúcim iskrám ohňa.
Tej noci som mal veľmi významný sen, kde som videl znaky ohľadom mojej úspešnej návštevy na Západe. Zatiaľčo som meditoval na svetlo, dokázal som ho rozšíriť, či stiahnuť na veľkosť malej bodky. Niekedy som meditoval na to svetlo v pupku, avšak väčšinou som nasledoval systém Heruku s piatimi božstvami, ktorý som uprednostňoval a meditoval som na svetlo v srdci. Dôvod, pre ktorý som to robil, bol, že keď som si zobral svetlo ako objekt pre sústredenie mysle, mohol som bez obtiaži pohybovať svojou energiou kamkoľvek som chcel. Teda dokázal som bez nejakých ťažkostí sústrediť svoju myseľ v srdci a tam meditovať. Kým som robil takúto meditáciu, objavovala sa vo mne zvláštna blaženosť. Hoci to nebola úplná blaženosť, bola určite lepšia než akékoľvek obyčajné potešenie. Preto som súhlasil s Khedrub Sengge Ješem, ktorý povedal: "Po veľkej blaženosti, môžeme, ak naozaj praktikujeme, zakúsiť zvláštnu blaženosť."
Takže vďaka tejto malej skúsenosti som praktikoval túto metódu s väčším úsilím. Recitoval som krátke manuály Guhjasamadži, Héruku a Jamantaku a vložil som svoju silu a úsilie do hlavnej praxe meditovania na metódu miesto múdrosti. Keď som túto prax nasledoval po jeden rok, získal som významné dosiahnutie. Bol som schopný vtiahnuť energiu do ústredného kanála. Ako povedal Congkhapa, človek by si mal všímať znaky, keď vstúpi prána do ústredného kanála. V mojom prípade, som si mohol tieto znaky všímať, ale neobjavovali sa rýchlo. Moja skúsenosť bola, že prána len ťažko prestupovala čakrami môjho tela. Niekedy som sa cítil odradený, ale nevzdal som sa, lebo som nemohol robiť nič lepšie, než túto meditáciu.

Prax štádia zavŕšenia
Od tej doby som nemohol pokračovať v meditácii na štádium rozvoja a bol som prinútený zmeniť svoju meditáciu na štádium zavŕšenia. Naozaj neviem, čo spôsobilo túto zmenu, ale mohlo to byť spôsobené objavením sa svetla alebo tým, že som meditoval na štádium rozvoja v mojich minulých životoch. A tak mysliac si, že by nebol rozdiel v tom, či dokážem vytvoriť realizáciu štádia zavŕšenia, som ostal pri meditácii na štádium zavŕšenia. Niekedy, dokonca aj keď prána neprestupovala mojími čakrami, som sa nenechal odradiť, ale posilnil som svoje odhodlanie praktikovať meditáciu aj za cenu svojho života. Niekedy, keď sa prána odchýlila od čakier, zostúpila dole do môjho pravého a ľavého stehna, čo mi spôsobovalo ukrutnú bolesť. Takéto ťažkosti trvali dva či tri roky. Potom sa však rok po roku moja prax zlepšovala. Ako prešiel čas, začali mi ľudia nosiť viac a viac darov, ale ja som naďalej jedol to isté jednoduché jedlo ako predtým. Všetky dary som odkladal stranou, obzvlášť tie, ktoré mi darovali v mene zosnulých ľudí a daroval som ich vysokým lámom. Môj systém meditácie sa týka vytvárania blaženého tepla. Ale len vytvorenie blaženého tepla v tele nestačí, malo by vstúpiť do ústredného kanála, lebo ak teplo ostáva mimo centrálneho kanála, je blaženosť neúplná. Ak by sa stalo toto, neuspokojili by ste sa s blaženosťou a začali by sa objavovať rôzne znamenia. A medzi tými skúsenosťami je nebezpečie vzdania sa sľubov. Hovorím to z vlastnej skúsenosti: v tomto štádiu je túžba na vrchole. Ak nedokážete dosiahnuť dostatočnú blaženosť, hrozí nebezpečie, že budete viac pritahovaný k ženám. Z tohoto pohľadu by som povedal, že je tento systém meditácie nebezpečný. Pokiaľ ide o mňa bol som schopný sa takým prekážkam vyhnúť prostredníctvom praxe bdelosti. Väčšinu tejto meditácie som robil v lese nad Tibetan Children´s Village. Štruktúra mojej meditácie na toto a na iné praxe bola založená na altruistickom zámere pomáhať druhým. Dosiahol som pevnú realizáciu a pochopenie pre zvláštnu kvalitu altruistickej ašpirácie pre osvietenie. Toto bolo vďaka láskavosti J.S.Dalailámu, ktorý nám, každému z nás neustále vyvetľoval, že my sme len jedna osoba, zatiaľ čo ostatní sú nespočetní. Vložil som energiu do rozvíjania altruistickej apširácie pre osvietenie kontemplovaním rovnosti všetkých cítiacich bytostí, ktoré sú v esencii rovnaké v tom, že sú zbavené šťastia a sú lapené v utrpení. Vďaka sile tohto altruistického postoja sa moja meditácia na blažené teplo do veľkej miery zlepšila.

Rada Jeho Svätosti Dalajlámu
Jedného dňa, než zomrel, poradil mi bývalý opát kláštora Namgjal, aby som šiel na audienciu s Jeho Svätosťou a keď som sa s ním stretol, vyrozprával som mu všetky moje skúsenosti a okolnosti za posledných sedem rokov. O rok neskôr bol za mnou poslaný muž z Úradu J.S. Dalajlámu, aby mi daroval 60 rupií (úrad dáva každému pustovníkovi 60 rupií mesačne). V srdci som si neprial tento dar prijať, ale keďže toho muža za mnou poslali osobne, prijal som ho a začal som si kupovať lepšie jedlo. Toto zlepšenie nemalo na moju duchovnú prax zlý účinok. Na druhú stranu, vďaka znakom, ktoré ukázali Ochrancovia Dharmy, obzvlášť Paldän Lhamo, som získal dôveru, že sa moja prax zlepšuje. Potom som meditoval po dva roky vo vysokohorských oblastiach a sťahoval som sa z jaskyne do jaskyne. Hoci som počas mojej meditácie pozoroval znaky pokroku, ešte som tie znaky nedokázal udržať trvale. Ale ako nasledoval rok za rokom, sila mojej bdelosti narastala. Po ďalších dvoch rokoch takej praxe prišli nejakí západní doktori, aby vyšetrili a zmerali moje vnútorné teplo. Boli schopní na základe toho vyšetrenia získať určité pochopenie vnútorného tepla. Pred ich návštevou som si myslel, že sa moje zrieknutie a altruistická ašpirácia rozvinuli a tak som šiel navštíviť Jeho Svätosť. Avšak on sa o tieto veci nezaujímal a nič sa ma na nich nepýtal. Musel som dvakrát vysvetliť sovje pochopenie filozofického náhľadu, ale on moju interpretáciu nijak nekomentoval. Z toho som uhádol, že moje pochopenie náhľadu nebolo úplné. Pokiaľ sa jedná o texty, o ktoré som sa opieral, mal som, čo sa týka náhľadu len nejaké poznámky. Dokonca som sa ani nepokúšal čítať kapitolu o Zvláštnom vhľade v Stupňoch cesty (Lam Rim), ktoré napísal Congkhapa, lebo som si myslel, že tomu neporozumiem, lebo som v mladosti neštudoval.
V tom čase som v mojej praxi vnímal Prázdnotu. To, že sa Prázdnota objavovala vo svetle, ktoré som zakúšal, stačilo na rozvinutie mimoriadnej realizácie vzájomne závislého vznikania. Dokázal som pochopiť, že Prázdnota je neprítomnosťou vrodenej existencie, hoci sa zdalo, že túto realizáciu je možné potvrdiť, Prázdnotu samotnú nebolo možné potvrdiť. Úplné vysvetlenie možné nie je. Krátko nato som mal ďalšiu audienciu. Opäť nebola Jeho Svätosť spokojná s mojím pochopením a navrhla mi, aby som prečítal sekciu o Zvláštnom vhľade vo Veľkom výklade stupňov cesty (Lamrim Čhenmo) a potom mu o tom podal správu. Po návrate z audiencie som začal čítať sekciu o Zvláštnom vhľade vo Veľkom výklade, ale nečítal som ju podrobne. Po šiestich mesiacoch som mal ďalšiu audienciu. Jeho Svätosť sa ma opýtala, či som čítal veľkú sekciu o Zvláštnom vhľade alebo nie. Odvetil som, že som ju nečítal. Opäť preskúmal moje pochopenie a keď zistil, že bolo ešte stále neúplné, poradil mi prečítať buď Veľký komentár Sakjapov, alebo sekciu o Zvláštnom vhľade vo Veľkom výklade stupňov cesty (Lamrim Čhenmo), zdôraznil, že niet inej alternatívy. Nasledujúc jeho radu, som sa vyšplhal na kopec na Tibetan Children´s Village. Zobral som si so sebou Veľký výklad stupňov cesty (Lamrim Čhenmo). Ostal som v jaskyni jeden rok. Začal som čítať Stupne na ceste (Lam Rim) od začiatku a keď som došiel po kapitolu o Zvláštnom vhľade, začalo sa mi v snoch objavovať veľa významných znakov, indikovali môj úspech v nájdení správneho náhľadu. V jednom sne som videl mužov a ženy, ktorí sa od seba nedali rozlíšiť, muži nosili ženské oblečenie a ženy nosili mužský odev a tak ďalej, čo indikovalo prirodzenosť Takosti. Okrem toho som mal veľa iných čudných snov. To, že som si prešiel túto kapitolu mi naozaj pomohlo získať hlbšie pochopenie pohľadu. Po tom, čo som si v úplnosti prečítal veľkú sekciu o Zvláštnom vhľade, vyhľadal som ďalšiu audienciu s Jeho Svätosťou a vysvetlil som mu moje pochopenie náhľadu. Vysvetlil som mu spôsoby, ako rozpoznať objekt negácie, ako pochopiť Prázdnotu spoliehajúc sa na dvôdenie závislého vznikania a porozumieť závislému vznikaniu na základe poznania prázdnoty. Jeho Svätosť bola mojim vysvetlením potešená, napriek tomu vzniesol malú námietku k môjmu popisu objektu negácie. Tak som si myslel, že nebudem schopný rozpliesť konečný uzol v pochopení náhľadu. Po tom, ako sa vrátil z audiencie, mi v tú samú noc niekto v sne ukázal text a povedal, že je Osemtisíc veršov (pradžňápáramita sútra). Avšak, keďže som nedokázal prečítať nadpis, vysvetlil som si zmysel toho tak, že moje pochopenie nebolo ešte úplné. Opäť som si prečítal kapitolu o Zvláštnom vhľade a kontemploval som o rôznych prostriedkoch ako chápať objekt negácie. Je možné analyzovať vlastnú podstatu bytostí a javov, ale ja som po niekoľko dní väčšinou analyzoval a meditoval o prirodzenosti "ja" alebo bytosti. Potom som sa jednej noci tesne pred úsvitom náhle prebudil zo sna. Tesne pred tým niekto v mojom sne porcoval mäso, hovoril, že to mäso darovala Jeho Svätosť. Keď som dostal svoj podiel, zrazu som sa zobudil. Po tom, som už nemohol zaspať, tak som ešte ležal na posteli a analyzoval som objekt negácie a prázdnotu skutočnej existencie a získal som mimoriadne pochopenie prázdnoty.

Ešte o záchrane života bytostí

Bhikkhu na Srí Lanke kúpil niekoľko kráv určených na porážku. Dal ich vidieckym rodinám, aby sa o nich starali a boli v bezpečí. Na veľké ohromenie mnohých sa mu jedna klaňala a prejavovala vďaku.

Zdroj: e-sangha.

Ešte o karme

Nasledujúce je ukážka z knihy Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočheho "Vzácna váza", kde sa pojednáva o negatívnych a pozitívnych činoch a ich dôsledkoch.

4. VYHÝBÁNÍ SE NEGATIVNÍM ČINŮM A ROZVÍJENÍ CTNOSTÍ: CVIČENÍ V MORÁLCE

4.1. VÝZNAM „NEGATIVNÍHO ČINU“

Tibetský termín digpa se zde překládá jako „negativní čin“ a doslova znamená „hrozba“ nebo „překážka“. Člověk zotročen emocemi může vlivem karmy nebo dualistické vize skrze nevhodné jednání těla, hlasu a mysli vykonat mnoho špatných činů, jejichž nahromaděné příčiny jsou sílou, jež může „ohrozit“, přerušit či zablokovat stezku k osvobození.

Vzhledem k tomu, že prvotními příčinami těchto „negativních činů“ je podmíněnost emocemi a vykonávání nectnostných činů těla, hlasu a mysli, praktikující musí zvlášť dbát o to, aby vždy udržovali bdělé vědomí přítomnosti a aby nepáchali jakékoli větší či menší negativní činy. Do doby, kdy tomu takto bude, je nevyhnutné identifikovat, jaké činy vedou k negativitě.

Obecně se pod negativním nebo nectnostným činem míní jakýkoli čin vykonaný tělem, hlasem a myslí, jehož účelem je přímo či nepřímo ublížit tělu, hlasu a mysli jiné bytosti. Avšak když se tím budeme zabývat podrobněji, zjistíme, že někteří lidé považují nějaký čin za ctnostný a jiní zas za nectnostný a naopak. To znamená, že je velice těžké ustanovit jasné rozlišení mezi „ctnostnými činy“ a „nectnostnými činy“. V každém případě na základě běžného náhledu vševědoucí Buddha Šákjamuni určil následující nejzávažnější negativní činy: deset nectnostných činů, pět činů s okamžitým následkem, pět, z hlediska závažnosti těmto pěti „blízkých“ činů, čtyři těžké činy a osm opačných činů.

4.2. DESET NECTNOSTNÝCH ČINŮ

Deset nectnostných činů zahrnuje činy, které jsou spojené s tělem:

1. Zabití

2. Krádež

3. Špatné sexuální jednání[1]

Čtyři činy spojené s hlasem:

4. Lhaní

5. Pomlouvání

6. Urážení

7. Jalové řeči

Tři činy spojené s myslí:

8. Dychtění po majetku jiných lidí

9. Zlomyslnost (škodolibost)

10. Zaujetí (držení se) špatných náhledů[2]

4.3. ZPŮSOB, JAKÝM SE HROMADÍ NEGATIVNÍ (ŠPATNÁ) KARMA

Co se týče způsobu, jakým se hromadí negativní karma, můžeme si jako příklad vzít zabití. Za prvé musíme mít na mysli konkrétního člověka, kterého chceme zabít, a musíme mít také jasný záměr to udělat. Pak je nezbytné tento čin také skutečně spáchat. Nakonec musí být určitý člověk mrtvý. Musí existovat všechny tyto faktory. Z hlediska jiného přístupu jsou nezbytné jenom tři podmínky: záměr zabít, samotný čin a uspokojení ze zabití. Přestože existují tyto dvě různé interpretace, není rozdílu v tom, že se takto každopádně vytváří špatná karma.

4.4. DVA DRUHY NEGATIVNÍCH ČINŮ

Negativní činy mohou být každopádně dvojího druhu: vykonané a nahromaděné nebo nevykonané, ale stejně nahromaděné. V prvním případě máme záměr někomu uškodit, vykonáme to, a jsme tím uspokojeni. Ve druhém někomu nařídíme, aby provedl vraždu, a jsme tím také uspokojeni. To lze uplatnit na jakýkoli jiný negativní čin.

4.5. PĚT ČINŮ S OKAMŽITÝM NÁSLEDKEM

Pět činů s okamžitým následkem (dosl. bez intervalu) se takto nazývá proto, že v okamžiku smrti způsobí zrození přímo v nižších stavech bez vstoupení do přechodového stavu neboli barda. Jsou to:

1. Zabití vlastního otce

2. Zabití vlastní matky

3. Zabití arhata (neboli realizované bytosti)

4. Způsobení krvácení tathágaty se zlomyslným záměrem

5. Zasetí rozporů v sangze

4.6. PĚT BLÍZKÝCH ČINŮ

Pět činů blízkých činům s okamžitým následkem je:

1. Zabití bódhisattvy, což se svou závažností blíží zabití vlastního otce.

2. Znásilnění mnišky, čímž způsobíme porušení jejího slibu. Svou závažností se blíží zabití vlastní matky.

3. Zabití praktikujícího na cestě k osvobození se podobá zabití arhata.

4. Zničení stúp a jiných uctívaných objektů se blíží ublížení tělu tathágaty tak, že krvácí.

5. Ilegálně zpronevěřit příjem sanghy se podobá zasévání rozporů v sangze.

4.7. ČTYŘI TĚŽKÉ ČINY

Čtyři těžké činy jsou naproti tomu rozděleny do čtyř kategorií, každá o čtyřech pododdílech: těžké činy spojené s povyšováním, jako je přijímání zvláštní pocty, když to není vhodné. Dále jsou to těžké činy spojené s porušením, jako je nedodržení slibu, jež jsme někomu dali. Pak jsou těžké činy obvinění, jako je censurování někoho, kdo je hoden úcty, zatímco my sami jsme pod vlivem hněvu, a těžké činy, které jsou v rozporu, jako je držení se zcela špatného postoje.[3]

4.8. OSM OPAČNÝCH ČINŮ

Osm opačných činů je:

1. Hanobení ctnostných činů

2. Chválení či velebení špatných činů

3. Rušení vědomí ctnostného člověka

4. Způsobení přerušení hromadění zásluh někoho, kdo je naplněn vírou

5. Odvrhnutí vlastního mistra

6. Odvrhnutí vlastního božstva (jidamu)[4]

7. Odvrhnutí vlastních duchovních bratrů a sester

8. Porušení závazků (samájí), které jsme dali v přítomnosti posvátné mandaly[5]

Těchto osm činů je také třeba brát v úvahu během negativních činů, které způsobují překážky.

4.9. VÝSLEDKY NEGATIVNÍCH ČINŮ

Výsledky negativních činů mohou být čtvery: výsledek kompletního dozrání, výsledek, který odpovídá příčině, podmiňující výsledek, výsledek, který vytváří aktivitu člověka.[6] Výsledek úplného dozrání příčin utrpení v té či oné ze tří nižších sfér je dán množstvím nahromaděných emocí: nahromadění hněvu vytváří pekelnou karmickou vizi, nahromadění připoutanosti vytváří karmickou vizi préty a nahromadění nevědomosti vytváří karmickou vizi zvířat.

Z Lampy, která osvětluje stezku k vysvobození (op.12, str. 83,6):

„Výsledek odpovídající příčině zakoušíme jako osvobození od výsledku úplného dozrání a zrození v jiné formě existence. Je dvojího druhu: výsledek, který odpovídá příčině v činu, a výsledek, který odpovídá příčině ve zkušenosti.

Výsledek, který odpovídá příčině v činu, znamená, že na základě zvyku vykonávat jistý negativní čin se rodíme s predispozicemi (podvědomými sklony) jej vykonávat znovu, a tím vytvářet další karmu. Když si jako příklad vezmeme zabití, zrodíme-li se jako lidská bytost, od dětství máme zalíbení v zabíjení a budeme zruční ve vykonávání tohoto druhu negativních činů. Zrodíme-li se ve zvířecí říši, zrodíme se jako jestřáb, vlk nebo jiný predátor.

Výsledek odpovídající příčině ve zkušenosti naproti tomu znamená, že zakoušíme stejný druh utrpení, který vyplývá z předtím nahromaděných negativních činů. To může například způsobit, že se zrodíme jako mrtvě narozené dítě, což se může opakovat po mnoho životů, nebo že ve většině životů umíráme velmi mladí.

Někdy například, když se rodiče velmi trápí smrtí svého dítěte, je to dáno karmickým dluhem, který jsme měli a který jsme vytvořili tím, že jsme v minulých životech někoho zabili. Podobně když je někdo již od dětství trápen mnohými nemocemi a navzdory tomu, že se snaží používat všemožné léčebné kúry, nic nezabírá, pak se říká, že je to následek mučení zvířat v minulých životech.

Podmiňující výsledek určuje prostředí znovuzrození, jako je suchá a nepříjemná oblast (zóna), nebo místo, kde je náš život stále v nebezpečí díky hlubokým roklím, útesům a tak dále.“

.

Z Ústních instrukcí učitele Samantabhadry (Kunsang lame žalung) od Patrul Rinpočheho (op.2, str.138,10)

„Výsledek, který určuje aktivitu člověka, spočívá ve zvyšování stejného druhu negativního činu, jaký jsme byli zvyklí hromadit v minulých životech, čímž vytváříme nekonečné množství utrpení po mnoho životů. Hromadíme stále více a více své negativní činy, a tak se donekonečna přerozujeme v samsáře.“

4.10. ZPŮSOB ROZVINUTÍ CTNOSTNÝCH ČINŮ

Jsou různé druhy pozitivních činů. Jeden druh tvoří vyhýbání se provádění negativních činů, čímž automaticky hromadíme ctnostné činy. Například zřeknutím se zabití se zbavíme negativní karmy vzetí života.

Jiný typ tvoří ctnostné činy - protiklady nectností: například místo zabití zachránit či vykoupit život; místo kradení dávat, místo neřestného sexuálního jednání dodržovat morálku, místo klamání říkat pravdu, místo pomlouvání uklidňovat spory, místo urážení mluvit laskavě, místo nesmyslného klábosení mluvit smysluplně, místo bažení po bohatství druhých rozvíjet spokojenost, místo zlomyslnosti rozvíjet laskavost a dobrosrdečnost (milující laskavost), místo nesprávných představ založit své uvědomění na náhledu, který odpovídá skutečnosti.

Když má praktikující neustále sebekontrolu s čistým záměrem nebo záměrem přinášet užitek druhým, pak jakýkoli čin vykonaný tělem, hlasem nebo myslí se stává ctnostným. Proto také mohou mít ctnostné činy různé kategorie.

4.11. VÝSLEDEK CTNOSTNÝCH ČINŮ

Existují čtyři druhy výsledků, které se mohou projevit jakožto plod ctnostných činů: ctnostný následek, který odpovídá zásluhám (neboli kompletní dozrání), ctnostný následek, který odpovídá příčině, podmiňující následek a následek, který určuje aktivitu člověka.

„Ctnostným následkem, který odpovídá zásluhám“ se míní síla, která vede ke zrození mezi lidmi, asury či dévy světa vášně v závislosti na tom, zda jsme nahromadili malé, střední či velké množství zásluh. Vyšší nežli tyto tři druhy výsledků je zrození mezi dévy vyšších dimenzí existence (světy forem a bezforemné světy) jako výsledek nezrušitelné karmy, která je následkem praxí maditační stability.[7]

„Ctnostný následek, který odpovídá příčině v činu“ se projeví v přirozených sklonech člověka, ať už se zrodí v jakýchkoli vyšších stavech. Tyto dispozice ho vedou k radostnému vykonávání dobrých činů a vyhýbání se špatnému jednání.

„Ctnostný výsledek, který odpovídá příčině ve zkušenosti“ znamená, že se v našem životě objeví deset pozitivních okolností, které odpovídají (vyhýbání se) deseti nectnostným činům:

1. Dlouhý život a málo chorob je výsledkem toho, že jsme nezabíjeli jiné bytosti a nemučili zvířata.

2. Bohatství a žádné problémy se zloději či nepřáteli, když jsme nekradli.

3. Krásná a ctnostná partnerka a málo nepřátel, když jsme se zdržovali špatného sexuálního jednání.

4. Ostatní nás budou milovat a chválit, pakliže jsme nelhali.

5. Okruh našich známých nás respektuje tehdy, když jsme se zdržovali pomlouvání.

6. Vždy s námi zacházejí s láskou, zdržovali-li jsme se urážlivých řečí.

7. Naslouchají nám s pozorností a uznáním, když jsme se vyvarovali nesmyslného tlachání.

8. Snadno uskutečníme jakýkoli cíl, když jsme se zřekli chtivosti.

9. Nikdy nejsme vlečeni špatnými skutky, když jsme se zřekli zlovolnosti.

10. Máme správný náhled, který odpovídá skutečnosti, jako následek toho, že jsme se zřekli nesprávných představ.

Podle Ústních instrukcí učitele Samantabhadry od Patrul Rinpočheho (op. 2, s.187, 16):

„Co se týče podmiňujícího následku, který určuje prostředí (znovuzrození), rodíme se na příjemném místě, které je protikladem míst, jež se udávají jako následky deseti nectnostných činů.“

---

[1] V případě vysvěcených lidí to znamená mít pohlavní styk a v případě laiků nectnostné sexuální jednání.

[2] To v podstatě znamená nevěřit v zákon karmy, příčiny a následku.

[3] Šestnáct těžkých činů, rozdělených do čtyř kategorií, je: Čtyři těžké činy spojené s tím, že je nám projevována úcta: 1. tím, že přijmeme pozici mudrce, a je nám projevována hluboká úcta, 2. přijímání poct od mnicha, 3. přijímání poct od velkého praktikujícího, 4. přijímání poct a dárků od tantrických praktikujících.

To však nezahrnuje příklady, kdy se tak děje i oproti vlastním přáním nebo když jsme motivováni čirou nezbytností.

Čtyři těžké činy spojeny s překročením: 5. nedodržení slibu, 6. porušení slibů vozu šrávaků, 7. překročení závazku tréninku vozu bódhisattvů, 9. poškození samájí (slibů) tantry.

Čtyři těžké činy, které mají co do činění s cenzurou: 9. trvání na tom, že osvícené bytosti mají chyby vlivem nevědomosti, 10. překrucování pravdy vlivem pýchy, 11. zpochybňování dobrých vlastností společníků vlivem své žárlivosti, 12. vzdání se božstva a přijetí jiného vlivem sektářství.

Čtyři těžké činy, které jsou v kontrastu: 13. vyzývavé vychvalování významu nejvyšší stejnosti (např. konceptualizovat absolutno), 14. činy, které jsou v rozporu se skutečnou kondicí, 15. vytváření nebo provokování sekundárních příčin, které vedou k pěti „okamžitým“ činům, 16. špatné pochopení deseti nectnostných činů, to jest považovat je za ctnostné. (O. N.)

[4] To jest porušení vlastního závazku praktikovat sádhanu jidamu.

[5] Waiving samáje, které jsme přijali během iniciace.

[6] V tibetštině nam min gji drebu, gju thun gji dre bu, wang gi dre bu, kje bu čhe pe dre bu.

[7] V tibetštině mijowe le.