Ešte o karme

Nasledujúce je ukážka z knihy Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočheho "Vzácna váza", kde sa pojednáva o negatívnych a pozitívnych činoch a ich dôsledkoch.

4. VYHÝBÁNÍ SE NEGATIVNÍM ČINŮM A ROZVÍJENÍ CTNOSTÍ: CVIČENÍ V MORÁLCE

4.1. VÝZNAM „NEGATIVNÍHO ČINU“

Tibetský termín digpa se zde překládá jako „negativní čin“ a doslova znamená „hrozba“ nebo „překážka“. Člověk zotročen emocemi může vlivem karmy nebo dualistické vize skrze nevhodné jednání těla, hlasu a mysli vykonat mnoho špatných činů, jejichž nahromaděné příčiny jsou sílou, jež může „ohrozit“, přerušit či zablokovat stezku k osvobození.

Vzhledem k tomu, že prvotními příčinami těchto „negativních činů“ je podmíněnost emocemi a vykonávání nectnostných činů těla, hlasu a mysli, praktikující musí zvlášť dbát o to, aby vždy udržovali bdělé vědomí přítomnosti a aby nepáchali jakékoli větší či menší negativní činy. Do doby, kdy tomu takto bude, je nevyhnutné identifikovat, jaké činy vedou k negativitě.

Obecně se pod negativním nebo nectnostným činem míní jakýkoli čin vykonaný tělem, hlasem a myslí, jehož účelem je přímo či nepřímo ublížit tělu, hlasu a mysli jiné bytosti. Avšak když se tím budeme zabývat podrobněji, zjistíme, že někteří lidé považují nějaký čin za ctnostný a jiní zas za nectnostný a naopak. To znamená, že je velice těžké ustanovit jasné rozlišení mezi „ctnostnými činy“ a „nectnostnými činy“. V každém případě na základě běžného náhledu vševědoucí Buddha Šákjamuni určil následující nejzávažnější negativní činy: deset nectnostných činů, pět činů s okamžitým následkem, pět, z hlediska závažnosti těmto pěti „blízkých“ činů, čtyři těžké činy a osm opačných činů.

4.2. DESET NECTNOSTNÝCH ČINŮ

Deset nectnostných činů zahrnuje činy, které jsou spojené s tělem:

1. Zabití

2. Krádež

3. Špatné sexuální jednání[1]

Čtyři činy spojené s hlasem:

4. Lhaní

5. Pomlouvání

6. Urážení

7. Jalové řeči

Tři činy spojené s myslí:

8. Dychtění po majetku jiných lidí

9. Zlomyslnost (škodolibost)

10. Zaujetí (držení se) špatných náhledů[2]

4.3. ZPŮSOB, JAKÝM SE HROMADÍ NEGATIVNÍ (ŠPATNÁ) KARMA

Co se týče způsobu, jakým se hromadí negativní karma, můžeme si jako příklad vzít zabití. Za prvé musíme mít na mysli konkrétního člověka, kterého chceme zabít, a musíme mít také jasný záměr to udělat. Pak je nezbytné tento čin také skutečně spáchat. Nakonec musí být určitý člověk mrtvý. Musí existovat všechny tyto faktory. Z hlediska jiného přístupu jsou nezbytné jenom tři podmínky: záměr zabít, samotný čin a uspokojení ze zabití. Přestože existují tyto dvě různé interpretace, není rozdílu v tom, že se takto každopádně vytváří špatná karma.

4.4. DVA DRUHY NEGATIVNÍCH ČINŮ

Negativní činy mohou být každopádně dvojího druhu: vykonané a nahromaděné nebo nevykonané, ale stejně nahromaděné. V prvním případě máme záměr někomu uškodit, vykonáme to, a jsme tím uspokojeni. Ve druhém někomu nařídíme, aby provedl vraždu, a jsme tím také uspokojeni. To lze uplatnit na jakýkoli jiný negativní čin.

4.5. PĚT ČINŮ S OKAMŽITÝM NÁSLEDKEM

Pět činů s okamžitým následkem (dosl. bez intervalu) se takto nazývá proto, že v okamžiku smrti způsobí zrození přímo v nižších stavech bez vstoupení do přechodového stavu neboli barda. Jsou to:

1. Zabití vlastního otce

2. Zabití vlastní matky

3. Zabití arhata (neboli realizované bytosti)

4. Způsobení krvácení tathágaty se zlomyslným záměrem

5. Zasetí rozporů v sangze

4.6. PĚT BLÍZKÝCH ČINŮ

Pět činů blízkých činům s okamžitým následkem je:

1. Zabití bódhisattvy, což se svou závažností blíží zabití vlastního otce.

2. Znásilnění mnišky, čímž způsobíme porušení jejího slibu. Svou závažností se blíží zabití vlastní matky.

3. Zabití praktikujícího na cestě k osvobození se podobá zabití arhata.

4. Zničení stúp a jiných uctívaných objektů se blíží ublížení tělu tathágaty tak, že krvácí.

5. Ilegálně zpronevěřit příjem sanghy se podobá zasévání rozporů v sangze.

4.7. ČTYŘI TĚŽKÉ ČINY

Čtyři těžké činy jsou naproti tomu rozděleny do čtyř kategorií, každá o čtyřech pododdílech: těžké činy spojené s povyšováním, jako je přijímání zvláštní pocty, když to není vhodné. Dále jsou to těžké činy spojené s porušením, jako je nedodržení slibu, jež jsme někomu dali. Pak jsou těžké činy obvinění, jako je censurování někoho, kdo je hoden úcty, zatímco my sami jsme pod vlivem hněvu, a těžké činy, které jsou v rozporu, jako je držení se zcela špatného postoje.[3]

4.8. OSM OPAČNÝCH ČINŮ

Osm opačných činů je:

1. Hanobení ctnostných činů

2. Chválení či velebení špatných činů

3. Rušení vědomí ctnostného člověka

4. Způsobení přerušení hromadění zásluh někoho, kdo je naplněn vírou

5. Odvrhnutí vlastního mistra

6. Odvrhnutí vlastního božstva (jidamu)[4]

7. Odvrhnutí vlastních duchovních bratrů a sester

8. Porušení závazků (samájí), které jsme dali v přítomnosti posvátné mandaly[5]

Těchto osm činů je také třeba brát v úvahu během negativních činů, které způsobují překážky.

4.9. VÝSLEDKY NEGATIVNÍCH ČINŮ

Výsledky negativních činů mohou být čtvery: výsledek kompletního dozrání, výsledek, který odpovídá příčině, podmiňující výsledek, výsledek, který vytváří aktivitu člověka.[6] Výsledek úplného dozrání příčin utrpení v té či oné ze tří nižších sfér je dán množstvím nahromaděných emocí: nahromadění hněvu vytváří pekelnou karmickou vizi, nahromadění připoutanosti vytváří karmickou vizi préty a nahromadění nevědomosti vytváří karmickou vizi zvířat.

Z Lampy, která osvětluje stezku k vysvobození (op.12, str. 83,6):

„Výsledek odpovídající příčině zakoušíme jako osvobození od výsledku úplného dozrání a zrození v jiné formě existence. Je dvojího druhu: výsledek, který odpovídá příčině v činu, a výsledek, který odpovídá příčině ve zkušenosti.

Výsledek, který odpovídá příčině v činu, znamená, že na základě zvyku vykonávat jistý negativní čin se rodíme s predispozicemi (podvědomými sklony) jej vykonávat znovu, a tím vytvářet další karmu. Když si jako příklad vezmeme zabití, zrodíme-li se jako lidská bytost, od dětství máme zalíbení v zabíjení a budeme zruční ve vykonávání tohoto druhu negativních činů. Zrodíme-li se ve zvířecí říši, zrodíme se jako jestřáb, vlk nebo jiný predátor.

Výsledek odpovídající příčině ve zkušenosti naproti tomu znamená, že zakoušíme stejný druh utrpení, který vyplývá z předtím nahromaděných negativních činů. To může například způsobit, že se zrodíme jako mrtvě narozené dítě, což se může opakovat po mnoho životů, nebo že ve většině životů umíráme velmi mladí.

Někdy například, když se rodiče velmi trápí smrtí svého dítěte, je to dáno karmickým dluhem, který jsme měli a který jsme vytvořili tím, že jsme v minulých životech někoho zabili. Podobně když je někdo již od dětství trápen mnohými nemocemi a navzdory tomu, že se snaží používat všemožné léčebné kúry, nic nezabírá, pak se říká, že je to následek mučení zvířat v minulých životech.

Podmiňující výsledek určuje prostředí znovuzrození, jako je suchá a nepříjemná oblast (zóna), nebo místo, kde je náš život stále v nebezpečí díky hlubokým roklím, útesům a tak dále.“

.

Z Ústních instrukcí učitele Samantabhadry (Kunsang lame žalung) od Patrul Rinpočheho (op.2, str.138,10)

„Výsledek, který určuje aktivitu člověka, spočívá ve zvyšování stejného druhu negativního činu, jaký jsme byli zvyklí hromadit v minulých životech, čímž vytváříme nekonečné množství utrpení po mnoho životů. Hromadíme stále více a více své negativní činy, a tak se donekonečna přerozujeme v samsáře.“

4.10. ZPŮSOB ROZVINUTÍ CTNOSTNÝCH ČINŮ

Jsou různé druhy pozitivních činů. Jeden druh tvoří vyhýbání se provádění negativních činů, čímž automaticky hromadíme ctnostné činy. Například zřeknutím se zabití se zbavíme negativní karmy vzetí života.

Jiný typ tvoří ctnostné činy - protiklady nectností: například místo zabití zachránit či vykoupit život; místo kradení dávat, místo neřestného sexuálního jednání dodržovat morálku, místo klamání říkat pravdu, místo pomlouvání uklidňovat spory, místo urážení mluvit laskavě, místo nesmyslného klábosení mluvit smysluplně, místo bažení po bohatství druhých rozvíjet spokojenost, místo zlomyslnosti rozvíjet laskavost a dobrosrdečnost (milující laskavost), místo nesprávných představ založit své uvědomění na náhledu, který odpovídá skutečnosti.

Když má praktikující neustále sebekontrolu s čistým záměrem nebo záměrem přinášet užitek druhým, pak jakýkoli čin vykonaný tělem, hlasem nebo myslí se stává ctnostným. Proto také mohou mít ctnostné činy různé kategorie.

4.11. VÝSLEDEK CTNOSTNÝCH ČINŮ

Existují čtyři druhy výsledků, které se mohou projevit jakožto plod ctnostných činů: ctnostný následek, který odpovídá zásluhám (neboli kompletní dozrání), ctnostný následek, který odpovídá příčině, podmiňující následek a následek, který určuje aktivitu člověka.

„Ctnostným následkem, který odpovídá zásluhám“ se míní síla, která vede ke zrození mezi lidmi, asury či dévy světa vášně v závislosti na tom, zda jsme nahromadili malé, střední či velké množství zásluh. Vyšší nežli tyto tři druhy výsledků je zrození mezi dévy vyšších dimenzí existence (světy forem a bezforemné světy) jako výsledek nezrušitelné karmy, která je následkem praxí maditační stability.[7]

„Ctnostný následek, který odpovídá příčině v činu“ se projeví v přirozených sklonech člověka, ať už se zrodí v jakýchkoli vyšších stavech. Tyto dispozice ho vedou k radostnému vykonávání dobrých činů a vyhýbání se špatnému jednání.

„Ctnostný výsledek, který odpovídá příčině ve zkušenosti“ znamená, že se v našem životě objeví deset pozitivních okolností, které odpovídají (vyhýbání se) deseti nectnostným činům:

1. Dlouhý život a málo chorob je výsledkem toho, že jsme nezabíjeli jiné bytosti a nemučili zvířata.

2. Bohatství a žádné problémy se zloději či nepřáteli, když jsme nekradli.

3. Krásná a ctnostná partnerka a málo nepřátel, když jsme se zdržovali špatného sexuálního jednání.

4. Ostatní nás budou milovat a chválit, pakliže jsme nelhali.

5. Okruh našich známých nás respektuje tehdy, když jsme se zdržovali pomlouvání.

6. Vždy s námi zacházejí s láskou, zdržovali-li jsme se urážlivých řečí.

7. Naslouchají nám s pozorností a uznáním, když jsme se vyvarovali nesmyslného tlachání.

8. Snadno uskutečníme jakýkoli cíl, když jsme se zřekli chtivosti.

9. Nikdy nejsme vlečeni špatnými skutky, když jsme se zřekli zlovolnosti.

10. Máme správný náhled, který odpovídá skutečnosti, jako následek toho, že jsme se zřekli nesprávných představ.

Podle Ústních instrukcí učitele Samantabhadry od Patrul Rinpočheho (op. 2, s.187, 16):

„Co se týče podmiňujícího následku, který určuje prostředí (znovuzrození), rodíme se na příjemném místě, které je protikladem míst, jež se udávají jako následky deseti nectnostných činů.“

---

[1] V případě vysvěcených lidí to znamená mít pohlavní styk a v případě laiků nectnostné sexuální jednání.

[2] To v podstatě znamená nevěřit v zákon karmy, příčiny a následku.

[3] Šestnáct těžkých činů, rozdělených do čtyř kategorií, je: Čtyři těžké činy spojené s tím, že je nám projevována úcta: 1. tím, že přijmeme pozici mudrce, a je nám projevována hluboká úcta, 2. přijímání poct od mnicha, 3. přijímání poct od velkého praktikujícího, 4. přijímání poct a dárků od tantrických praktikujících.

To však nezahrnuje příklady, kdy se tak děje i oproti vlastním přáním nebo když jsme motivováni čirou nezbytností.

Čtyři těžké činy spojeny s překročením: 5. nedodržení slibu, 6. porušení slibů vozu šrávaků, 7. překročení závazku tréninku vozu bódhisattvů, 9. poškození samájí (slibů) tantry.

Čtyři těžké činy, které mají co do činění s cenzurou: 9. trvání na tom, že osvícené bytosti mají chyby vlivem nevědomosti, 10. překrucování pravdy vlivem pýchy, 11. zpochybňování dobrých vlastností společníků vlivem své žárlivosti, 12. vzdání se božstva a přijetí jiného vlivem sektářství.

Čtyři těžké činy, které jsou v kontrastu: 13. vyzývavé vychvalování významu nejvyšší stejnosti (např. konceptualizovat absolutno), 14. činy, které jsou v rozporu se skutečnou kondicí, 15. vytváření nebo provokování sekundárních příčin, které vedou k pěti „okamžitým“ činům, 16. špatné pochopení deseti nectnostných činů, to jest považovat je za ctnostné. (O. N.)

[4] To jest porušení vlastního závazku praktikovat sádhanu jidamu.

[5] Waiving samáje, které jsme přijali během iniciace.

[6] V tibetštině nam min gji drebu, gju thun gji dre bu, wang gi dre bu, kje bu čhe pe dre bu.

[7] V tibetštině mijowe le.

Karma, osud, kapre a tretí svet

Medzi ľuďmi, ktorí duchovne praktikujú, sa môžeme stretnúť s nekonečnými možnými interpretáciami zákonitosti príčiny a následku, karmy, niektoré sú často až nelogické a smiešne detinské. Tu by som sa zameral na to, ako chápe karmu buddhizmus.

Karma (tib.: le) znamená doslova čin, alebo akt. Buddhizmus chápe pojem „cítiaca bytosť“, ako zoskupenie, agregáciu zložiek, ktoré môžeme v základe rozdeliť na tri skupiny: telo, reč/energia, myseľ. Táto triáda sa v náuke používa často. Napríklad, keď si čítame text sadhány, máme tam inštrukcie pre telo: aká má byť jeho poloha, alebo mudra; reč/energiu: buď spôsob dýchania, alebo vyslovovanie mantry; a myseľ: ako sa koncentrujeme, prípadne vizualizujeme, a pod. Keď Buddha učil morálne základy, stanovil desať negatívnych činov, ktorým sa máme vyhnúť. Tie sú tiež delené na činy tela, reči a mysli. Pomocou týchto činov hromadíme karmu. Ak robíme ich protiklad, jedná sa o pozitívnu karmu. Podľa buddhizmu putujeme v samsáre, kolobehu znovuzrodenia, od času bez počiatku.

Čoho myslíte, mnísi, že je viac: vody v štyroch svetových oceánoch, alebo krvi, ktorú ste počas svojich zrodení preliali, keď ste boli vraždení, stínaní....atď? Zaiste, tej krvi je viac, omnoho viac.

Buddha

Počas tohto kolobehu každý z nás hromadil karmu, alebo karmický potenciál, či už pozitívny, alebo negatívny. Buddha hovorí, že každý z nás má nekonečné nahromadenie karmického potenciálu. Čo to znamená potenciál karmy? Často sa dáva príklad tieňa (viď napr. Dhammapadam). Každý máme potenciál vrhať tieň, ale musia tu byť druhotné okolnosti, aby sa tento potenciál prejavil. Niekde sa to prirovnáva k semenám (filozofia čittamatry hovorí o álaja-vidžňána, store consciousness, alebo vedomie, ktoré uchováva karmické semená/stopy, vasana). Semiačko má potenciál stať sa stromom, ale musia tu byť druhotné okolnosti: pôda, vzduch, voda, slnko. Ak niečo z toho chýba, karmický potenciál sa plne neprejaví.

Ako vytvárame karmický potenciál? Buddha učil, že musia byť prítomné minimálne tri faktory k tomu, aby sme vytvorili plný karmický potenciál:

1.Zámer uskutočniť ten ktorý čin

2.Vstúpiť do činu, priamo, alebo poveriť niekoho

3.Uspokojenie z činu

Ak niečo z vyššie menovaného chýba, nedôjde k nahromadeniu plného potenciálu karmy.

Ako to potom celé funguje? Veľmi jednoducho, až sedliacky prosto. :o) Keď sú prítomné okolnosti, manifestuje sa, alebo uskutočňuje ten ktorý potenciál našej karmy, tzv. si odžívame karmu. Niektorí ľudia si lámu hlavu, kto rozhoduje o tom, ktorú časť karmy si odžívame. Sme to my sami, na základe okolnosti, do ktorých vstupujeme. Ak vyjdeme na svetlo, okamžite s objaví náš tieň. Takisto, hneď, ako sú prítomné druhotné okolnosti, manifestuje sa príslušná karma. Preto Buddha učil aj metódy, ako s týmto pracovať. Ak napr. jednáme v súlade s desiatimi pozitívnymi činmi, je tu menšia pravdepodobnosť prejavenia sa negatívnej karmy. Ak popri tom prijmeme ešte tzv. svätý život (šramanera), mníšstvo, obmedzíme svoje okolnosti ešte viac, a pod. Keď naopak budem navštevovať pofidérne podniky, je veľmi pravdepodobné, že sa mi tam vybije negatívna karma. :o))

Ako to je s karmou ostatných? Buddha učil, že všetko je vzájomne prepojené, vzájomne závislé. Preto je veľmi sporné, že či „mám, alebo nemám zasahovať do karmy druhých“. Už len to, že sa s niekým stretnem znamená, že máme niečo spoločné, minimalné nejaký karmický potenciál. Keď idem po ulici a popred mňa sa plazí dážďovka, stávam sa súčasťou jej karmy. Buď si ju nevšimnem a zašliapnem ju, alebo naopak je prenesiem do trávy. Ona žije vo svojom obmedzenom rozhľade, možno si ani neuvedomuje, že existujú nejakí ľudia, jediné, čo ju trápi sú vtáci a krtkovia. Spokojne si vylezie na chodník a neuvedomuje si nebezpečenstvo. Ja som na tom lepšie, veľmi dobre chápem, ako je na tom. Preto môžem jednať. Mám zámer jej pomôcť, preložím ju do trávy – vstúpim do činu, a potom, ako odchádzam, som spokojný, že som jej pomohol. Jej sa manifestovala pozitívna karma, ja som zas vytvoril pozitívny karmický potenciál. Takže nezasahovanie v podstate neexistuje, keď som už v kontakte s nejakým tvorom/človekom. Už tým som mu „zasiahol“ do karmy, že sme sa stretli. Ale kontakt, alebo stretnutie s niekým nie je možne bez karmickej dispozície. Buddha kdesi hovorí, že keď do vás niekto vrazí náhodne na ulici, máte za sebou 500 spoločných životov. Je to myslené obrazne, ale vyjadruje sa v tom práve tá karmická spätosť. Preto aj, keď sa rozhodnem dať šancu kaprom na prežitie, je otázne, koľkí to prežijú, ale rozhodne sa nebudú musieť znovuzrodiť ako kapre, aby nutne skončili na pekáči. Skončiť na pekáči neznamená koniec života v oblasti zvierat. Namkhai Norbu Rinpočhe často hovorí, že pokiaľ napr. krava nemá žiadne spojenie s náukou, je pre ňu mimoriadne ťažké, ak nie nemožné, dosiahnuť lepšie zrodenie. Bude sa rodiť ako krava do nekonečna a bude nekonečne veľa ráz porážaná. Prečo? Pretože všetko, čo robí je to, že si vytvára karmu kravy. Znie to takto smiešne, ale je to tak. Buddha hovorí, že pravdepodobnosť, že sa zviera zrodí ako človek je, ako keď korytnačka spiaca na dne oceánu, ktorá sa nadychuje raz za sto rokov, prestrčí hlavu pri nadýchnutí rovno cez veniec, ktorý voľne po oceáne pláva. Podobne hovoril aj Guru Padmasambhava, keď vravel, že ak si predstavíme šesť oblastí zrodenia ako kopu zrnia, skoro celá kopa bude pozostávať z pekiel a prétov, hornú časť budú tvoriť zvieratá, a len na malej špičke budú ľudia a bohovia. Vtedy nemali ešte štatistické grafy, ale toto je pekne znázornené. Takže by som sa nebál, či kaprovi neuškodím tým, že ho nezabijú, prípadne inému tvorovi. Ja som jeho manifestáciou karmy v daný moment, podobne ako pri dážďovke.

A problém krajín tretieho sveta? To je veľmi komplikované, ale veľa krát si svoje trápenie spôsobujú sami. Keď sa pozrieme na situáciu napr. v Afrike, veľa krajín tam funguje na diktátorskom režime. Nejaký čas je pri moci jeden generál, potom príde puč, ktorý ho zvrhne a na jeho miesto zasadne iný, ktorý je ale rovnaké „hovado“, ako ten pred ním. Skutočne mám dojem, že to je proste v tých ľuďoch, že to takto potrebujú. Vždy tam boli kmene, ktoré mali svojho náčelníka, teraz sa to už iba volá inak, ale princíp je rovnaký. Takisto sa tam vždy medzi sebou kmene vyhladzovali. Paradoxne sú to najväčší rasisti. Ale teraz, keď sa celý svet mediálne zmenšil, zrazu vidíme tie zverstvá, ktoré tam prebiehali aj tak asi stáročia a ideme im pomáhať. Ale ako? Tým, že im prinášame našu kultúru to celé zhoršujeme. Z ich pohľadu je aj chudobný západniar veľkým boháčom, ktorý nemusí nič robiť. To chcú aj oni, samozrejme. Oni nevidia náš vývoj, našu mentalitu, prečo sa máme tak „dobre“. Najhoršie je nanucovanie kresťanskej kultúry. Spomínam na istú reportáž jedného žurnalistu, ktorý bol v Mexiku a robil rozhovor s týmom lekárov, ktorí sa snažili naučiť Mexičanov plánovanému rodičovstvu, antikoncepcii, a pod. Deti tam často končia na ulici, lebo rodina sa o ne nedokáže postarať. Po troch rokoch usilovnej práce mali aké také výsledky. Keď žurnalista odchádzal (toho času bol v Mexiku na návšteve pápež Ján Pavol II) , šiel sa s nimi rozlúčiť a našiel ich všetkých v slzách, úplne zlomených. Pýtal sa čo sa deje. „Ty si nepočul, čo povedal?“, „Kto?“, „No pápež. Mexičania a Mexičanky, majte toľko detí, koľko vám Boh požehná!“. Bum! Niekoľkoročná práca v ťahu. Ale najhoršie na tom zase boli bežní obyvatelia.

Takže, priznám sa, že neviem, aký je správny postoj voči problému tretí svet versus západ. To, čo im tam asi najviac chýba je vzdelanie, rozhľad. A asi aj záujem o vzdelanie a rozhľad. Oni sa udržiavajú často sami vo svojej situácii. Je to také karmické kolečko.

Keď to zhrniem, nie je možné sa nemiešať do karmy druhých, pretože jednáme pod vplyvom vlastnej karmy, ktorá nás do takýchto stretov privádza. Je to len situácia, možnosť, my sa v danej chvíli rozhodujeme.

Buddha učil, že rozvíjaním určitých činov si na ne zvykneme a budeme mať k nim sklony aj v budúcnosti. Preto je tak dôležité súcitom motivované jednanie. Jednak si tým vytvárame a pripravujeme lepšiu budúcnosť, jednak ale, ako duchovne praktikujúci, si v sebe vytvárame ďaleko priateľskejšie prostredie, kedy sa nám bude dariť ľahšie zvládnuť myseľ, a pod. Keď sme plní hrubosti a egoistických postojov, bezohľadní voči druhým, naša prax bude napredovať len veľmi ťažko, ak vôbec. Je to práve ilúzia ega, ktorú chceme prehliadnuť. Preto musíme jeho základy umenšovať čo najviac. Toto je dôvod, prečo buddhisti pestujú súcitné jednanie, tzv. postoj bódhičitty.

Záverom snáď len toľko, že karma nie je fatálna, nemenná situácia, ale je to pohyb, ktorý môžeme do veľkej miery riadiť. Strašne nemám rád tie súčasné ezotericko-new-age postoje voči karme a vôbec duchovnej praxi. Niekde som čítal o karme osobnej, rodinnej, národnej, svetovej a podobné kategorizácie. Karma je len osobná a tá nás privedie k ľuďom podobne zmýšľajúcim a cítiacim. Žiadna skupinová karma, ani iné nezmysly. Duchovná prax je vecná a logická. Nie je to poletovanie v ružových snoch o anjelikoch, nebíčkach, dnes už aj ufo a Aštaroch aj Šeranoch....kdeže. Na duchovnej ceste platí sedliacka logika a zákonitosť a pokiaľ nemáme nohy pevne na zemi, stávajú sa z nás vyšinutý blázni plniaci psychiatrie, alebo vytvárajúci si vlastne kulty.

Paramita štedrosti, alebo "Záchrana kaprov II."

Tento rok sme už tradične vypúšťali kaprov (viď minulý rok). Kúpili sme osem kúskov a vypustili do bočného ramena Hrona. Niektoré sa z môjho pohľadu tešili, špliechajúc sa vybrali tesne popod hladinu proti prúdu. Väčšina sa ešte raz vrátila na miesto výpustu a odplávali. Akoby nám prišli dať zbohom. Ale na každom jednom bolo vidieť, akoby ožili po vložení do voľného prúdu. Neniesli sme ich v igelitkách, ako posledne, ale požičali sme si prepravku z blízkeho mäsiarstva (aký paradox) a nechali sme im tam aj vodu.

Zhodou okloností mi práve v nedeľu dorazila z ameriky kniha o živote Chatral Rinpočheho, ktorý je známy svojim vypúšťaním rýb a iných zvierat určených na porážku. Hneď na prvých stránkach sa o tomto píše a jedna veta vraví, že keď už nič iné, dostanú zvieratá aspoň šancu na pokojnú smrť a lepšie znovuzrodenie.

Slová môjho dokonalého učiteľa; Patrul Rinpočhe:

2.1.3 Dávanie ochrany pred strachom

Toto znamená robiť čokoľvek môžete, aby ste pomohli ostatným v ťažkostiach. ... Odpovedá to predovšetkym takým činom, ako zákaz poľovania a rybolovu kdekoľvek máte moc tak spraviť, vykupovať ovce na ceste k jatkám, a zachraňovať životy umierajúcich rýb, červov, múch a iných tvorov. Pretože Buddha učil, že zo všetkých relatívnych dobrých činov je najužitočnejšie zachraňovanie života bytostí.

Vzácna Váza; Čhögjal Namkhai Norbu Rinpočhe:

6.1.3. Dar osvobození od strachu

Dar osvobození od strachu přímo nebo nepřímo se skládá z ochraňování bezbranných bytostí a zachraňování zvířat, jejichž život je v nebezpečí, jako je vysvobození zvířat z jatek nebo domácího ptactva a ryb prodávaných na trhu. Zkrátka bychom podle své kapacity měli převzít odpovědnost za pomoc bytostem, které žijí v úzkostném strachu.

Čo ma milo prekvapilo, pridali sa k nám aj niektorí naši kamaráti, ktorí niesú buddhisti a pred ktorými som to možno len raz spomenul, že niečo podobné robíme. Tu sú nejaké fotky z môjho mobilu:

Táto vzácna bódhičitta,
nech povstane tam, kde ešte nepovstala,
nech ostáva čistá tam, kde sa už zrodila,
a rozvíja sa ešte viac.

Ja a všetky cítiace bytosti,
sme od samotného počiatku osvietení,
uvedomujúc si, že je tomu naozaj tak,
prijímam záväzok najvyššej bódhičitty.

Viera v buddhizme, alebo pohľad na Kalama Suttu

Kalama Sutta

Na Arjunovom blogu bola nedávno diskusia, kde sa vyslovil názor, že viera v buddhizme nemá žiadne miesto. Ako argument bola použitá známa Kaláma Sutta kde sa dočítame:

„Ó Kalámovia, nenasledujte niečo, čo ste iba opakovane počuli, nenasledujte iba z tradície, ani na základe rozprávania, ani písiem, ani domnienky, ani zo zásady, ani zdanlivého zdôvodnenia, ani na základe zaujatosti, ani na základe schopnosti druhých, ani na základe domienky „Tento mních je náš učiteľ.“ Keď sami pochopíte: „Tieto veci sú zlé, zasluhujúce odsúdenie, zanechané múdrymi; pestované a podstúpené vedú ku škode a chorobe,“ zanechajte ich... Keď sami poznáte: „Tieto veci sú dobré, prospešné, chválené múdrymi, podstúpené a rozvíjané vedú k prospechu a šťastiu, vstúpte do nich.“

Táto pasáž, ako všetko iné povedané Buddhom, musí byť citované v správnom kontexte – s ohľadom na konkrétne poslucháčstvo a situáciu – a takto byť pochopené v správnom kontexte. Kalámovia, obyvatelia mesta Kesaputta, boli navštevovaní náboženskými učiteľmi rozličných názorov/náhľadov, a každý z nich chválil svoju doktrínu a zamietol doktrínu svojho predchodcu. To spôsobilo zmätok u Kalámov a keď počuli o „askétovi Gótamovi“ známeho ako „Prebudený“, že sa chystá prísť do ich mesta, prišli za ním v nádeji, že ich zmätok rozptýli. Z kontextu sutty je jasné, že najviac ich miatla záležitosť ohľadom znovuzrodenia a karmickej odplaty za dobré a zlé skutky.

Buddha ich uistil, že za daných okolností je pre nich vhodné pochybovať a slobodne skúmať. Nasleduje pasáž z hora, ktorá ich nabáda zanechať veci, ktoré sami spoznajú ako zlé a osvojiť si veci dobré. Táto rada môže byť nebezpečná ak je daná ľuďom eticky nerozvinutým. A môžeme usudzovať, že Buddha považoval Kalámov za ľudí s rozvinutou morálnou citlivosťou. Tak či onak, nezanechal ich iba ich vlastným zdrojom, ale pomocou otázok im vysvetlil, že chtivosť, nenávisť a nevedomosť spôsobujú utrpenie a škodu sebe aj iným a musia byť zanechané a ich protiklady rozvíjané.

Ďalej Buddha vysvetľuje, že cnostný žiak prostý zlej vôle a nezmätený prestupuje svet nezmernou milujúcou láskavosťou, súcitom, radostivosťou a rovnosťou. Tak očistí nenávisť a zlú vôľu a užíva si tu a teraz štyri „utešenia“. Ak existuje karmická odplata a život po tomto, podstúpi príjemné znovuzrodenie, ak nie je bude žiť šťastne tu a teraz; ak zlé skutky dostihnú svojho pôvodcu, tak jeho nepostihne žiadne zlo, a ak ho nedostihnú, tak bude čistý tak, či onak. S týmto vyjadrili Kalámovia svoje uznanie Buddhovej rozprave a prijali útočisko v Troch Klenotoch.

A teraz, napovedá Kalama Sutta, ako sa často tvrdí, že nasledovníci buddhistickej cesty môžu byť bez viery a doktríny, a že môžu urobiť osobnú skúsenosť kritériom pre posúdenie Buddhových rozpráv a pre odsúdenie toho, čo s ňou nesúhlasí? Je pravdou, že Buddha nežiada od Kalámov, aby verili všetkému, čo povie iba na základe dôvery v neho, ale dovoľme si malú poznámku: Kalámovia neboli na začiatku rozpravy Buddhovými žiakmi. Pristúpili k nemu skôr ako k rozhodcovi, ktorý môže rozptýliť ich pochybnosti, ale neprišli za ním ako za Tathagatom, ktorý im môže ukázať cestu duchovného rozvoja a konečného oslobodenia.

Keďže Kalámovia za ním neprišli, ako za Buddhom, aby im ukázal pravdu oslobodenia, nebolo pre neho na mieste im vysvetľovať jeho jedinečnú Dharmu, náuky ako Štyri Ušľachtilé Pravdy, tri charakteristiky a metódy kontemplácie o nich. Tieto náuky sú určené pre tých, ktorí prijali Buddhu ako svojho sprievodcu, a v suttach ich vysvetľuje iba tým, ktorí „majú vieru v Tathagatu“, a ktorí majú potenciál ich uchopiť a aplikovať. To Kalámovia na začiatku rozpravy určite neboli, boli naopak plní pochýb na základe protichodných tvrdení, ktoré dovtedy počuli.

Nič menej, po tom, ako im Buddha poradil nespoliehať sa na tradíciu a abstraktné rozumovanie charizmatických guruov, dal im náuku, ktorá je okamžite overiteľná a schopná im poskytnúť základy pre morálku a disciplínu a mentálnu očistu. Ukázal im, že či už je, alebo nie je život po smrti, život morálneho ukáznenia a lásky a súcitu pre všetky bytosti prináša svoje výsledky tu a teraz, šťastie a pocit vnútorného bezpečia, ktorý je ďaleko hodnotnejší, ako krehké potešenie porušovania morálnych princípov a zmyselných túžob.

Pre tých, ktorí majú schopnosť poňať širší rámec vlastnej existencie ukazuje táto náuka daná Kalámom k samotnému jadru Dharmy. Pretože tri stavy, na ktoré Buddha poukázal – chtivosť, nenávisť a nevedomosť – nie sú len základom pre zlé jednanie, či poškvrnami mysle. V rámci jeho samotnej náuky sú korennými poškvrnami, prvotné príčiny všetkého spútania a utrpenia, a celá prax Dharmy môže byť nazeraná ako snaha zbaviť sa týchto zlých koreňov a rozvinúť ich protiklady – umiernenosť, láskavosť a múdrosť.

Takto ponúka rozprava ku Kalámom text pre získanie dôvery v Dharmu. Začíname okamžite overiteľnou náukou, ktorej pravosť môže byť overená hocikým s morálnou integritou až k jej záveru, teda že poškvrnenia spôsobujú škodu a utrpenie osobné aj spoločenské, že ich odstránenie prináša pokoj a šťastie, a že prax učená Buddhom je efektívnym prostriedkom k ich odstráneniu. Ak ju vyskúšame s iba dočasnou dôverou v Buddhu môže nám poskytnúť základ pre dôveru v oslobodzujúcu moc Dharmy. Táto narastajúca dôvera v náuku prináša so sebou prehlbujúcu sa vieru v Buddhu ako učiteľa a tak umožňuje akceptovať princípy, ktoré vysvetľoval, ako schopné priviesť človeka k prebudeniu, hoci oni samotné ležia mimo dosah našej schopnosti overenia. Toto vlastne označuje prípravnú úlohu správneho náhľadu, ktorý je prvým krokom na celej Vznešenej Osemdielnej Ceste.

Z časti ako reakcia na dogmatické náboženstvá, z časti po vzore objektívnemu vedeckému poznaniu, sa stalo módne poukazovať na Kaláma Suttu, ako na poukaz, že Buddhova náuka odmieta vieru a jeho doktrína nás žiada akceptovať iba to, čo si vieme osobne overiť. Avšak táto interpretácia sutty zabúda, že Buddha dával radu Kalámom, ktorých pochopenie nebolo na úrovni, kedy by mohli začať do neho a jeho doktríny vkladať svoju vieru; takisto sa tu zabúda, že sutta postráda z toho istého dôvodu akúkoľvek zmienku o správnom náhľade a celej perspektíve, ktorá sa otvára, keď je tento dosiahnutý. Namiesto toho ponúka rozumné riešenie správneho života, keď sme sa vyrovnali s otázkou absolútnych tvrdení/viery.

Čo môžeme tvrdiť je, že tie aspekty Buddhovej náuky, ktoré vychádzajú z dosahu našej bežnej skúsenosti môžu byť osobne overené a toto potvrdenie poskytuje základ pre vieru v tie aspekty náuky, ktoré nevyhnutne osobnú skúsenosť prekračujú. Viera v Buddhovu náuku nie je nikdy považovaná za koniec samotný, ani za dostatočnú záruku oslobodenia, ale iba za štartovací bod pre proces rozvoja osobnej transformácie, ktorá vyúsťuje do osobného vhľadu. Ale aby malo cvičenie vhľadu skutočne oslobodzujúcu funkciu, musí sa rozvinúť v kontexte správneho uchopenia esenciálnych právd ohľadom našej situácie vo svete a sfére, kde má byť vyslobodenie hľadané. Tieto pravdy nám predkladá Buddha na základe jeho vlastného hlbokého pochopenia ľudskej kondície. Keď ich s dôverou prijmeme po dôkladnom zvážení znamená, že vstúpime na cestu, ktorá transformuje vieru v múdrosť, dôveru v istotu a vyúsťuje v oslobodení sa z utrpenia.

Voľne preložené z: A Look at the Kalama Sutta by Bhikkhu Bodhi

Zdroj: http://www.accesstoinsight.org/lib/authors/bodhi/bps-essay_09.html