Tento blog je osobnou stránkou, ktorá nevyjadruje pozície a názory žiadnej konkrétnej skupiny, ale výlučne jeho autora.

utorok 12. januára 2010

AJU KHANDRO - Životopis

Z angličtiny (Tsultrim Allione: Women Of Wisdom) preložil Lukáš Chmelík



Předmluva

První životopis v této sbírce je nejblížší současnosti. Kromě toho, že je to nádherný příběh, je zajímavý i z mnoha dalších důvodů. Především se díky popisu Namkhai Norbu Rinpočheho dovídáme, jak taková biografie vznikala. Tím můžeme velmi zřetelně vidět celý proces vzniku namthar. Můžeme si všimnout, že to, co Aju Khandro (ze svého života) vybrala, považovala za vhodné či důležité pro další praktikující.

Tento příběh zároveň reprezentuje životy celé řady jogínek, které žili a zemřeli, a byli poměrně neznámé. Ostatní životopisy v té této sbírce se týkají žen, které dosáhli už za života velikou slávu. Můžeme si povšimnout, jak se tradice Mačig Labdön předávala z generaci na generaci od 11. století a jak zůstala neporušena až do dnešních časů. Větší část života Aju Khandro, předtím, jak odešla do ústraní, tvořil život adeptky čö, která putovala z jednoho posvátného místa na druhé a prováděla praxi čö. Víme, že byli i jiné, jí podobné ženy, jako například její dlouholetá přítelkyně Pema Jangkji, se kterou po léta cestovala a která v okamžiku smrti dosáhla těla světla. Z tohoto příběhu můžeme získat pocit svobody a nezávislost tibetské jogínky.








ŽIVOTOPIS

Aju Khandro, Dordže Paldron

S úctou se skláním před Dordže Paldron a Vadžra jogíní!

Tento životopis je pouze kapkou nektaru života Aju Khandro. Když o ní budu psát, pokusím se vybavit si její přítomnost. Jsem pouze bezvýznamný žák Namkhai Norbu (1). Tento příběh vypráví o tom, jak jsem se s Aju Khandro setkal a jak jsem se dostal k napsaní jejího životopisu.

V roce železného zajíce (1951) mi bylo čtrnáct let a studoval jsem na Sakjapovské koleji (2). Můj zdejší učitel, Khjenrab Özer, mi dvakrát předal kompletní nauky Vadžrajoginí v tradicích Ngorpa a Šarpa (3).

Jednoho dne mi řekl: "V oblasti Tagzi, nedaleko domu tvých rodičů, žije realizovaná žena, velká dákiní Aju Khandro. Měl bys za ní zajít a požádat ji o iniciaci Vadžrajóginí."

Toho roku mi o podzimních prázdninách dovolil odejít o měsíc dříve s tím, že půjdu za Aju Khandro. Nejdříve jsem se vrátil domů, abych se připravil a pak jsme společně s maminkou Ješe Čhödron a sestrou Sönam Pündzom vyrazili.

Vydali jsme se na cestu. Po třech dnech jsme došli na místo v oblasti Dzongsa, kde Aju Khandro žila. Bydlela v malé kamenné chatce poblíž řeky, na louce, pod horským převisem, východně od malého Sakjapovského kláštera. Chatka byla maličká a neměla žádná okna (4). Khandro měla dva pomocníky: strašího muže jménem Palden a starou mnišku Zangmo. Oba se rovněž intenzivně věnovali józe a meditaci.

Když jsme toto místo viděli, byli jsme překvapení a zároveň šťastní. Když jsme poprvé vstoupili do místnosti Khandro, byla zde rozsvícena pouze jedna máslová lampa. Tehdy jí bylo 113 let, ale nevypadala nějak zvlášť staře. Měla velmi dlouhé vlasy, které jí sahaly až po kolena. Její vlasy byly u kořínků bílé, ale na konečcích černé. Její ruce vypadaly jako ruce mladé ženy. Byla oblečena do rudého oděvu a přes levé rameno měla přehozený meditační pás. Když jsme ji po příchodu požádali o nauku, odvětila, že není nikým zvláštním a nemá žádnou kvalifikaci k tomu, aby mohla učit.

Když jsem ji přesto požádal o nauku Vadžrajóginí, odvětila: "Jsem jenom obyčejná stařena, jak bych ti mohla předat nějakou nauku?" Čím více jsme jí chlácholili, tím byla vůči nám neústupnější. Byl jsem zklamaný a popravdě řečeno jsem se bál, že nám žádné učení nepředá.

Té noci jsme stanovali u řeky. Příštího rána, když jsme se chystali ke snídani, přišla stará mniška Ani Zangmo se svou neteří. Mé matce a sestře přinesli k snídani máslo, sýr a jogurt. Já jsem měl jít za Khandro.

Okamžitě jsem vyrazil. Když jsem vstoupil do jejího obydlí, povšiml jsem si, že je rozsvíceno mnohem více máslových lampiček. Svým čelem se dotkla mého čela, což byla velká pocta. Dala mi dobrou snídani - jogurt a mléko a řekla, že dnešní noci měla příznivý sen se svým učitelem Džamjang Khjencem Wangpo. (5) Poradil jí, aby mi předala nauku Khandro Sangdü (6), tedy jeho vlastní gongter. Já jsem ji sice o tuto nauku nežádal, ale bylo to učení, které přijala přímo od něj a velice často jej prováděla. Při snídani si prohlížela tibetský kalendář, a pak řekla: "Zítra je Den dákiní a proto začneme zítra. Dnes běžte navštívit sakjapovský klášter a my zatím provedeme nezbytné přípravy."

Šli jsme tedy navštívit klášter. Věnovali jsme jim několik dárků. Měli zde sochy Buddhů tří časů a pět metrů vysokou stúpu z pozlaceného bronzu, ozdobenou mnoha klenoty. Byla postavena podle instrukcí Khandro. Uvnitř byla prázdná.

Dalšího dne jsme kolem jedenácté hodiny začali s iniciací Khandro Sangdü. Od tohoto dne Khandro předávala každé ráno nauku, včetně mnoha praxí jemných energií a dýchání. Odpoledne, po skončení svého meditačního sezení (7), nám předávala další výklady ke Khandro Sangdü a čö Mačig Labdön, Zinpa Rangdöl (8). Když byla Khandro mladší, věnovala se praxi čö mnoho let. Tyto nauky od ní přijali spolu se mnou Khenpo Tragjal (9), opat kláštera, mniška Jangkji, má matka a má sestra. Chatka Aju Khandro byla tak malá, že jsme se do ní všichni nevešli a Jangkji musela sedět venku za dveřmi. Khenpo pomáhal s mandalami na oltáři.

O měsíc později začala předávat jangtig (10), jednu z nejvýznamnějších dzogčhenových nauk nejpokročilejší série upadéša, jejíž jádro tvoří praxe, která se provádí ve tmě. (11) Učení trvalo pět dní. Pak následoval Longčhen Ňingthig (12), který skončil 24. dne. Desátého dne sedmého měsíce předala nauku Vadžrajoginí v tradici Šarpa, o kterou jsem ji požádal. Po iniciaci následovaly instrukce a ucelený výklad, spojený s naukou Khakjab rangdöl (13) od Ňagla Pema Düddula. Pak předala ucelenou nauku její vlastní Simhamukha gongter (14). Skončila jedenáctého dne následujícího měsíce. Nakonec nám dala ještě praxi dlouhého života bílé Táry. Neobdrželi jsme pouze formální učení - Khandro si našla čas i k neformální konverzaci a dala nám i mnoho osobních rad. Strávil jsem v její přítomnosti něco málo přes dva měsíce, v jejichž průběhu nám předala osm různých nauk. Byla nesmírně přátelská a laskavá. Byli jsme skutečně velmi spokojeni s její štědrostí - (předáním) tak vzácných nauk.

Khenpo, jeden z jejích hlavních žáků, nám řekl, že od ní z času na čas obdržel nějakou nauku, ale rozsah a druh učení, které udělila nám, byl skutečně ojedinělý. Obvykle nepředávala větší množství nauk, a nikdy předtím jich nedala takové množství během tak krátké doby. Obával se, že je to znamení jejího brzkého odchodu. Palden, starý muž, říkal, že několik měsíců před naším příchodem měla sen, v němž jí bylo naznačeno, že má (velmi) brzy předat jisté nauky. Začali prý s přípravami ještě předtím, než jsme přijeli. Bylo tedy zřejmé, že pro předání těchto nauk měla důvod. Občas mi po skočení odpoledního učení na mou žádost vyprávěla o svém životě. Měl jsem svérázný zvyk si všechno zapisovat (což je pro tibeťany dost netypické), takže jsem si všechno, co mi řekla, zaznamenal. Ze svých poznámek jsem pak sestavil tento životopis. To, co bude následovat, mi vyprávěla Khandro sama:

Když jsem se jí zeptal na její narození a dětství, odpověděla: "Narodila jsem se ve čtrnáctém rabdžungu v Roce Zemního kance (1839), v zimě, na Den dákiní. Togden (15), který žil na blízké hoře, Togden Rangrig, byl v čase, když jsem se narodila, v našem domě. Dal mi jméno Dečhen Khandro, což znamená "Dákiní velké blaženosti."

Někteří lidé vyprávěli o příznivých znameních, která se v den mého narození objevila. Narodila jsem se v Tagzi ve vesnici Dzong trang v rodině Ah-Tu Tahang. Za starých časů to bývala velice bohatá rodina, ale když jsem se narodila, nebyli jsme ani příliš bohatí ani příliš chudí. Otec se jmenoval Tamdrin Gön, ale říkali mu Arta. Matka se jmenovala Cokji, ale říkali jí spíše Arto. Měli spolu tři syny a čtyři dcery. Všichni synové se stali obchodníky, dcery vykonávaly práci nomádů, tedy staraly se o zvířata. Vzhledem k tomu, že jsem byla nejmladší a nejslabší, poslali mně, abych se starala o malá zvířata. Dali mi to nejhorší oblečení. Takový je příběh mého narození a dětství."

Pak jsem se jí zeptal, jak se setkala se svým mistrem a jak začala praktikovat: "Má teta Dronkji se opravdově a intenzivně věnovala praxi. Žila v jeskyni nedaleko jeskyně Togden Rangriga. Od dětství se zajímala o meditaci a já jsem byla rovněž mocně přitahována naukou. Když mi bylo sedm let, odešla jsem z vlastního rozhodnutí na toto místo, Drag kajang dzong a zůstala zde až do svých osmnácti let, do roku 1856. Pomáhala jsem své tetě, nosila jí vodu a dřevo na oheň. Pomáhala jsem taky žákovi Togdena, Kunzang Longjangovi, který učil mě a svého synovce Rinčhen Namgjala číst a psát tibetsky. Čtení jsem brzy zvládla, také díky tomu, že se dva Togdenovi žáci rozhodli předčítat dvakrát Kandžur (16), aby svému mistrovi prodloužili život a já jsem se toho rovněž účastňovala. Když mi bylo třináct let, obdržela jsem iniciaci a nauku Longsal Dordže Ňingpo (17). Přijala jsem rovněž výklad a přesto, že jsem učení nerozuměla, snažila jsem se, abych participovala v plné míře. Měla jsem velkou důvěru.

Jednoho dne přišel pro nauku muž jménem Apho Cenga. Byl z bohaté rodiny z kraje Gara Tsong v oblasti Ňaši. Byli to přátelé mé tety. Mí rodiče se předávání nauk také zúčastnili, avšak jejich mysl se nezabývala naukou, ale mou budoucností. Učení ještě ani neskočilo a já už byla proti své vůli zasnoubena se synem Apho Cengy. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená, ale pochopila jsem, že se chystá přerušení mé praxe. Teta se mne zastávala ze všech sil, ale mé rodiče zajímal jen majetek rodiny Gara Cong. Souhlasili pouze s tím, že svatba bude odložena o několik let.

Když mi bylo čtrnáct, šli jsme s tetou a Togden Rangrigem za Džamjangem Khjence Wangpo, Džamjang Kongtulem a Čhögjur Lingpou. Tito tři velicí lamové se sešli, aby požehnali a vysvětili jisté místo, Dzong Ccho. Cesta sem trvala sedm dní. Setkali jsme se zde rovněž s celou řadu jiných učitelů a velkých mistrů a přijali mnoho instrukcí. Má touha věnovat se nauce se tehdy ještě zvětšila, zvláště poté, co jsme při zpáteční cestě naštívili Situ Rinpočheho v Pema Ňingkje. Přijali jsme od něj nauku bílé Táry. Pak jsme se vrátili na místo Togdenova meditačního odosobnění. On a má teta odešli okamžitě do ústraní. Já jsem ve svém volném čase začala provádět přípravné praxe (18) cyklu Longčhen Ňingthig. Vedl mě přitom Kunzang Longjang.

"Když mi bylo šestnáct, v Roce dřevěného tygra, 1854, jsme šli s tetou navštívit Džamjang Khjence Wangpa. Po příchodu jsme se dozvěděli, že je na velmi přísném ústraní. Přesto jsme mu vzkázali, že jsme přišli od Togden Rangriga."

"Protože jsme po cestě museli snášet různé útrapy, abychom z takové dálky vůbec dorazili, přijal nás. Při setkání s námi řekl, že měl minulé noci sen, ve kterém mu bylo naznačeno, aby nás učil. Rozhodl se, že nás zasvětí do Pema Ňingthig, jeho Gongter Bílé Táry. Při iniciaci mi dal jméno Cewang Paldron. Učil nás něco přes měsíc, vždy po skončení svého meditačního sezení. V tomto období jsem začala rozumět smyslu nauky a když jsme se pak vrátili na místo, kde žil Togden, udělala jsem meditační ústraní, kde jsem se věnovala praxi Bílé Táry.

Když mi bylo devatenáct, v roce Ohnivého hada, 1857, se mí rodiče, sestry a bratři rozhodli, že je nejvyšší čas, abych se provdala. Začaly s velkými přípravami na svatbu. Teta z toho byla velmi znepokojena. Cítila zodpovědnost za to, že mé rodině představila rodinu Gara Cong. Navzdory jejím radám mě rodiče stejně chtěli provdat. Prosila je, aby mě nechali dělat to, co chci já. Říkala, že by neměli přerušovat mou praxi. Avšak rodiče na svatbě trvali. Ne pro mé štěstí, ale proto, aby z toho měli zisk."

"Někdy v půlce léta se konala svatba. Byla to velmi šťastná událost - na svatbu přišel dokonce i Togden Rangrig a požehnal nám. Vypadalo to, že budeme šťastní."

"S rodinou Gara Cong jsem zůstala po tři roky. Můj manžel, Apho Wangdo, byl velmi laskavý a štědrý. Pak jsem ale onemocněla a následující dva roky jsem slábla a slábla. Nedalo se ani určit, o jakou nemoc jde - někdy se zdálo, že je to onemocnění prány (19), jindy jsem zas měla křeče jako při epilepsii, někdy to zas vypadlo na problémy související s prouděním energie. Krátce řečeno, žádný doktor mi nebyl s to pomoci, a dokonce ani najít příčinu problémů. Ať už byl použit jakýkoliv rituál nebo lék, výsledek byl nevalný. Bylo mi hůř a hůř. Byla jsem už blízko smrti, když nakonec požádali Togden Rangriga o pomoc."

"Předal mi iniciaci dlouhého života, provedl obřad přivolání ducha zpět do těla a celou řadu jiných rituálů. Spolu s mou tetou trvali na tom, že skutečná příčina byla v tom, že jsem byla přinucena vést světský život a zůstat v domácnosti, což jsem vůbec nechtěla. Mému manželovi a jeho rodině řekli, že mi musí dovolit odejít a následovat své srdce. Řekli jim o znameních, která se objevily při mém narození a o mých setkáních s Džamjang Khjencem Wangpo. Nakonec je přesvědčili, že svatba zablokovala mé přirozené vnitřní sklony do takové míry, že ohrožovala mou životní sílu.

"Můj manžel byl velmi laskavý člověk a souhlasil s tím, že ohrožuje-li život v manželství mou životní sílu, musí být zrušeno. Řekla jsem mu, že když to opravdu pochopil a miluje mě, ať následuje Togdenovu radu a nechá mě, abych mohla svobodně dělat, co chci. Pak jsem mu ještě řekla, že bych uvítala jeho pomoc v průběhu svého ústraní. Navrhla jsem mu, že bychom mohli mít duchovní svazek bratra a sestry a že kdyby souhlasil, začalo by se mi vést lépe.

"Slíbil, že to udělá. Kdo ví, jestli to bylo tím, že mi dal své slovo nebo díky rituálům Togdena, ale po chvíli jsem se opravdu začala cítit lépe. Jakmile jsem byla dost silná, doprovodil mě k jeskyním Togdena a mé tety. Trvalo mi rok, než jsem se zotavila. Velmi mi pomohl tím, že dal jedné mnišce nějaké obětiny a požádal ji, aby mi sloužila a pomáhala s nevyhnutnými potřebami. Bývalý manžel mi se svou sestrou nosil jídlo a zásoby. Byli mými patrony. V tomto roce jsem obdržela nauk term Guru Čhöwanga.(20)

"Měla jsem v té době sen, ve kterém mi bylo naznačeno, že Togden Rangrigovi hrozí smrt. Když jsem mu o snu vyprávěla, odvětil: "Už jsem vám předal všechny nauky, které jsem obdržel od svých mistrů Motrul Čhöjing Dordžeho, Mingjur Namkhai Dordžeho a Rigdzin Pema Düpa Cela."

"Požádala jsem ho, aby mi předal nějakou praxi, s jejíž pomocí bych mu prodloužila život. Tuto praxi jsem pak prováděla a Togden žil ještě další tři roky. V té době jsem od něj obdržela nauku Dzogčhen Ňima Dragpa, pocházející od Guru Ňang Ralpy (21) a další nauky. Pak jsem pod zkušeným vedením své tety začala intenzívně praktikovat. V roce Ohnivého Býka, 1865, mi bylo dvacet sedm let. Togden Rangrigovi bylo sedmasedmdesát. Záhy onemocněl a jednoho rána jsme zjistili, že opustil své tělo. V meditační pozici (22) zůstal více než sedm dní. Při té příležitosti jsme obětovaly spoustu obětin a darů. Mnoho lidí se na něj přišlo podívat. Po sedmi dnech se jeho tělo zmenšilo na velikost osmiletého chlapce. Byl stále ještě v meditační pozici. Všichni lidé se neustále modlili.

"Když jsme připravovali Togdenovo tělo na pohřební hranici na spálení, všichni uslyšeli hlasitý zvuk, něco jako úder hromu. Padal zvláštní sníh smíchaný s deštěm. Během pohřebního obřadu jsme seděli kolem dokola a prováděli gurujógu bílého "A", jež patří k naukám jangtig. Na konci (praxe) je dlouhé sjednocení se stavem (mistra). Na konci této fáze jsme zjistili, že i má teta opustila své tělo. V tom čase jí bylo dvaašedesát. Po praxi se každý zvedl, ale ona ne. Byla mrtvá. Byla v dokonalé pozici, ve které seděla ještě další tři dny. Postavili jsme nad ní stan. Kolem stanu jsme pak seděli do kruhu a prováděli dnem i nocí praxi.

"Každý teď říkal, jaká to byla velká jogínka. Předtím to ovšem o ní neřekl nikdo. O tři dny ji spálili na tom samém místě jako Togdena. I když se teď o ní všichni vyjadřovali s velkou úctou, bylo mi velmi smutno. Po smrti Togdena i tety jsem se cítila tak sama. Ale byla to dobrá lekce pomíjivosti a utrpení transmigrace. Řada lidí slyšela z pohřební hranice vycházet různé zvuky ještě mnoho dalších nocí. Rozhodla jsem se, že v jeskyni své tety udělám tříleté meditační ústraní (retreat). Přitom mi pomáhali Togdenovi žáci. Díky tomu mi praxe v ústraní hodně dala (23).

"V roce Zemního draka, když bylo třicet, jsme s Kunsang Longjangem a mniškou, co se o mě starala, začali cestovat a provádět čö. Rozhodli jsme se, že navštívíme Ňala Pema Dünduba, známého též jako Čhangčhub Lingpa, což nám kdysi poradil Togden.

"Po cestě jsme navštívili mnoho posvátných míst a klášterů, čímž nám cesta trvala půldruhého měsíce. Když jsme přišli do Adzom Garu, setkali jsme se s Adzamem Drugpou a jeho strýcem Namkhai Dordžem. Řekli nám, že brzo očekávají příchod Ňala Pema Dünduba. Připojili jsme se tedy ke skupině Adzoma Drugpy a jeho asi třiceti žáků, kteří společně přijímali nauku Longde (24) od Namkhai Dordžeho. Přijali jsme toto učení a mladý Adzam Drugpa nám osvětlil nauky, které jsme v důsledku pozdního příchodu zmeškali.

"Začátkem šestého měsíce přišel Nala Pema Dündub. Dával velkou iniciaci Cchog čhen Düpa (25), kde spolu s Adzamem Drugpou a Namkhai Dordžem bylo asi tisíc lidí. Předával rovněž nauku oTáře, Gongpa Rangdöl (26) - kořenový text praxe pro okamžik smrti - a nakonec jeho vlastní gongter Khakjab Rangdöl. Namkhai Dordže a Adzam Drugpa dávali podrobnější výklady těchto esenciálních dzogčhenových nauk. Takže jsme přijali nejenom iniciace, ale také praktické výklady o tom, jak se tyto praxe mají provádět.

"Kunzang Longjang a mniška, se kterými jsem přišla, se rozhodli, že se vrátí na místo, kde žil Togden Rangrig. Já jsem šla s několika žáky Adzama Dtugpy navštívit kláštery Dzogčhen a Žečhen. Jeden z lidí, se kterými jsem cestovala, Lhawang Gönpo, byl velmi zkušeným čöpou (27) a tak jsem měla příležitost se od něj hodně naučit. (Naučila jsem se toho od něj hodně.)

"Když jsme přišli do kláštera Dzogčhen, blížila se zima a každý den bylo stále chladněji a chladněji. Lhawang Gönpo mě naučil praxi vnitřního tepla a praxi "živení se vzduchem a minerálními substancemi," takže díky jeho poučným radám jsem mohla (byla s to) žít docela pohodlně i v kruté zimě.(28) V klášteře Dzogčhen jsme navštívili řadu lamů a učitelů. Oné zimy jsem se seznámila s přítelkyní, která byla stejně stará jako já a jmenovala se Pema Jangkji. Byla mniškou. Stali jsme se blízkými přítelkyněmi a pak jsme spolu cestovali po mnoho let.

"Když mi bylo jedenatřicet, v roce 1869, Lhawang Gönpo, Pema Jangkji a já jsme spolu s khenpem kláštera Dege Gönčhen, zvaným Džigme a deseti jeho žáky šli navštívit Dzongsar Khjence Rinpočheho. Po cestě jsme navštívili klášter Dege Gönčhen, kde měli dřevěné bloky Kandžuru. Navštívili jsme i jiná zajímavá místa a pomalu jsme míjeli cestu k Dzongsarovi. Když jsme nakonec dorazili na místo zvané Taši Lhace, zjistili jsme, že Dzongsar je v Maršö na přísném ustraní. Khenpo Džigme a jeho žáci se rozhodli navštívit klášter Katu Pajal.

"Lhawang Gönpo, Pema Jangkji a já jsme se rohodli, že i tak půjdeme do Maršo a buď se nám podaří se setkat s Dzongsar Džamjang Khjence Rinpočhem nebo budeme někde poblíž taky dělat ústraní. Po cestě jsme žebrali a když jsme k němu dorazili, byl skutečně na přísném odosobnění. Dokonce jsme mu nemohli poslat ani správu, takže jsme se utábořili mezi kameny pod místem, kde praktikoval a samy jsme se pustili do intenzivní praxe.

"Nebyli jsme tam ještě ani měsíc, když se za náma přišel podívat mnich jménem Sönam Wangpo. Řekli jsme mu, odkud pocházíme, co děláme a že jsme přišli za Khjence Rinpočhem. To byla nepřímá zpráva pro Dzongsar Khjence Rinpočheho. O několik dní později přišel onen mnich a řekl nám, že Khjence Rinpočhe nás po skončení svého meditačního sezení chce vidět. Byli jsme šťastní a když jsme vešli do jeho pokoje, oslovil mě jménem Cewang Paldrön, což bylo nové jméno, které mi kdysi dal. Mezi svými meditačními sezeními se rozhodl udělit nám nauku Khandro Sangdü, neboť věděl, že jsme seriózní praktikující. Avšak nesměli jsme o tom nikomu říci ani slovo, jinak bychom si prý vytvořili překážky.

"O dva dny později mělo být výročí Džomo Memo, její realizace "těla světla." Tento den považoval za příznivý den pro začátek výuky. Mezitím jsme odešli žebrat, abychom si nashromáždili dostatek zásob pro nás i pro nabídnutí při oslavě.

"Obdrželi jsme od něj spoustu nauk a popři tom jsme měli hodně času i na praxi. Potom jsme se s ním vrátili do Dzongsar a spolu se stovkami jiných mnichů, mnišek a jogínů jsme obdrželi Ňingthig jabži (29), což trvalo více než tři měsíce. V tom čase jsem začala mít pocit, že jsem v nauce dzogčhenu skutečně něčemu porozuměla.

"Uděloval nám nauky všech škol - Kama, Terma, Sarma i Ňingma (30), což trvalo asi čtyři měsíce. Účastnili jsme se těchto nauk a setkali jsme se s učiteli z celého Tibetu, od kterých jsme rovněž přijímali nauky. Pak jsme cítili, že nastal čas věnovat se praxi.

"Když mi bylo dvatřicet let, v roce 1870, odešli jsme do Ňarongu, abychom se setkali s Ňala Pema Dündubem. Šli jsme s některými žáky Dzongsar Khjenceho, kteří pocházeli z Ňarongu. Šli jsme pomalu a nakonec jsme dorazili do oblasti Narlong, kde, v městě zvaném Karko dával Nala Pema Dündrub iniciaci Longsal Dordže Ňingpo. Obdrželi jsme také zbylé nauky i Jangtig nagpo. Zůstali jsme tam více než tři měsíce.

"Pak jsme šli s Ňala Pema Dündubem do Ňing Lungu v oblasti Cela Wangdo, kde uděloval Khakjab Randöl. Když skončilo předávání těchto nauk, zavolal si mě i Pema Jangkji. Mé přítelkyni dal jméno Ösel Palkji (Slavné Jasné světlo) a mě Dordže Paldron (Slavná Nezničitelná vadžra). Během tohoto učení, udělujíc nám nové jména, nám řekl:

"Jděte a praktikujte na hřbitovech a posvátných místech. Následujte metodu Mačig Labdron a překročte veškeré doufání a strach. Když to uděláte, dosáhnete stabilní realizace. Během svých cest se setkáte se dvěma jogíni, kteří pro vás budou důležití. Na jednoho narazíte v kraji Cawa, na druhého v Loka v jižním Tibetu. Když se nimi setkáte, zajisté to velmi pomůže ve vašemu rozvoji. Takže teď jděte a praktikujte, jak jsem vám poradil."

"Každou z nás obdaroval bubínkem na čö a po dalších radách a povzbuzeních jsme neviděli žádný důvod, proč otálet a vydali jsme se na cestu jako dvě žebravá děvčata. Našim jediným majetkem byl náš buben a hůl.

"Navštívil jsme kláštery Kathok a Paljül a mnoho posvátných míst. Setkali jsme se s mnoha učiteli. Došli jsme také k jeskyním Togden Rangriga, kde jsem žila jako děvčátko. Byla jsem pryč tři roky a to, co jsem zde viděla, ve mně vyvolalo silný pocit opuštěnosti (desolate feeling). Našli jsme zde pouze starého adepta Togden Phagpu, starou mnišku, a mladší mnišku Čhangčhub, kterou jsem neznala. Byla jsem zde velmi smutná. Když jsme řekli, že odcházíme do centrálního Tibetu, Kunsang Longjang řekl, že by chtěl jít taky s námi. Zůstali jsme tam dva týdny. Zatímco se on připravoval, my jsme se starými žáky Togdena prováděli gurujógu, obětování (ganapúdžu), praxi ochránců a jiné.

"Když mi bylo třiatřicet, v roce 1871, desátého dne třetího měsíce jsme udělali ohňovou púdžu a vydali se na cestu do centrálního Tibetu. Šli jsme s dalšími asi dvaceti lidmi, kteří tam měli taky namířeno. Asi po měsíci cesty jsme došli do kraje zvaného Cawa.

"Když jsme přišli do kraje Cawa, zpomalili jsme a začali pouť. Přitom jsme tu a tam žebrali. Jednoho dne jsme dorazili k velké plošině, zvané Gurčhen Thang. Přišli jsme k velkému tábořišti nomádů a poprosili jsme je o jídlo. Zůstali jsme na kraji tábora a začali jsme zpívat čö. Tu se k nám přiblížila mladá robustní žena. Když přišla blíž, viděli jsme, že pláče.

Přiběhla k nám a řekla: "Díky bohu jste přišli sem, čöpové! Prosím Vás, pomozte mi! Předevčírem mi při hádce někdo z pomsty zabil manžela. Ještě pořád leží ve stanu. V této části země je těžké najít čöpu. Prosím Vás, pomozte mi postarat se o jeho tělo."

Byli jsme v úzkých, protože nikdo z nás se nějak zvlášť nevyznal v provádění pohřebních obřadů, ale slíbili jsme, že zkusíme udělat vše, co je v našich silách.

Zeptali jsme se jí: "Je zde poblíž nějaký vhodný (dobrý) hřbitov?"

Odvětila: "Směrem na jih, asi půl dne cesty odsud, je jeden významný hřbitov. Jestli se vám to ale zdá daleko, jsou ještě jiné, blíže položené, ty jsou však menší."

Rozhodli jsme se, že půjdeme k tomu většímu. Dalšího rána jsme vyrazili, přičemž někdo nám pomohl odnést mrtvolu.

Když jsme se blížili ke hřbitovu, slyšeli jsme zvuk bubínku a zvonku. Když jsme byli ještě blíže, slyšeli jsme krásný hlas. Někdo zpíval čö. Když jsme vešli na hřbitov, uviděli jsme v jeho středu člověka, který prováděl čö. Byl docela mladý, tmavého vzezření a vlasy měl omotané kolem hlavy do velkého turbanu (31). Na sobě měl tmavo červený šat a zpíval slavnost obětování - čö.

V tom okamžiku jsme si vzpomněli na proroctví Ňala Pema Dünduba, že v Cawě narazíme na čöpu, který nám pomůže. Když jsme s mrtvolou přišli doprostřed hřbitova, přestal zpívat. Zeptal se: "Která z vás je Dordže Paldron? Odkud pocházíš? Co tady děláš?"

Řekla jsem: "Mě nazývají Dordže Paldron. Toto jsou mí přátelé, Ösel Wongmo (předtím se jmenovala Pema Jangkji) a Kunsang Longjang. Jsme žáci Ňala Pema Dünduba. Jdeme do centrálního Tibetu a po cestě praktikujeme na různých hřbitovech čö. Přihodila se nám taková věc - jistá rodina nás požádala, abychom se postarali o tohoto zavražděného muže, proto jsme ho sem přinesli. Ale kdo jsi ty?"

Odpověděl: "Jsem žákem Khjence Ješe Dordžeho, jmenuji se Semňi Dordže a narodil jsem se v Kungpo. Nemám žádný stálý příbytek. Praktikuju tady po několik dní. Před pár dny mi mezi spánkem a bděním někdo řekl, že přichází Dordže Paldrön. Vítej tedy! Není snadné obětovat mrtvolu supům. Když si nejste jisti, jak se to dělá, můžeme to zkusit spolu.

Byli jsme velmi šťastni a ihned jsme se pustili do pohřebního obřadu. Praktikovali jsme spolu sedm dní. Příbuzní zemřelého nám nosili jídlo. Togden Semňi nám předal učení Zinpa Rangdol čö a už jsme byli ve skupince čtyři.

Šli jsme uvolněně, žebraje po cestě. Tu a tam jsme se zastavili na několik dní, abychom se na dobrých (speciálních) hřbitovech mohli věnovat praxi. Někdy jsme zůstali i déle. Po několika měsících jsme došli k Dzajul poblíž Assámu a šli jsme do Cari, kde byl v kraji Čhiča chrám zvaný Phagmo Lhakang. Zde jsme různě cestovali - dohromady asi rok a tři měsíce. Chodili jsme na významné místa, kde jsme se věnovali praxi.

V šestém měsíci Roku opice, 1872, Kunzang Longjang onemocněl a dostal hroznou horečku. Zavolali jsme doktory, prováděli za něj spoustu praxí, ale jeho stav se nezlepšil a koncem šestého měsíce opustil své tělo. Bylo mu šestapadesát let. Když jsme prováděli pohřební obřad, objevilo se mnoho zajímavých znamení, například obrovská duha, kterou bylo vidět na míle daleko a která trvala během celého obřadu. Místní lidé byli přesvědčeni, že zemřel nějaký mahásiddha (32). Velice si nás vážili. Zůstali jsme tam více než tři měsíce, přičemž jsme praktikovali za Kunzang Longjanga.

Pak jsme šli do Džar a pak do Lodraku, kde jsme navštívili všechna posvátná místa. Lhodrak je krajem Marpy-překladatele. Zde se také udály Milaräpovy zkoušky. (33)

Desátého dne desátého měsíce jsme dorazili do Pema Lingu, kde jsme dělali slavnost obětování. Při Pema Lingu je veliké jezero, kolem něhož žila řada světců a jogínů, včetně Guru Čhöwanga. Té noci jsme se rozhodli, že budeme praktikovat každý sám na různých místech kolem jezera.

Pema Jangkji šla na místo zvané Rona, kde uviděla praktikujícího jógiho.

Řekl jí: "Před třema měsíci jsem praktikoval v Ralungu, jež je původním místem linie Drugpa Kagyü a měl jsem vizi Dordže Judrönmy (34). Dala mi kousek papíru asi o velikosti mého prstu. Rychle jsem ho rozmotal a bylo tam: "Desátého měsíce desátého dne choď praktikovat na místo zvané Rona."

Uvědomila si, že to byl jógi, kterého ji předpověděl Nala Pema Dündub. Měli jsme ho potkat v jižním Tibetu. Po večerní praxi se s ní vrátil do hlavního chrámu, takže jsme byli opět čtyři. Jméno tohoto jogína bylo Karkji Wangčhug, ale volali jej taky Trulži Garwang Rinpočhe. Byl žákem slavné mistryně Mindroling Džecün Rinpočhe, která učila dzogčhenové termy Mindrolingu. V okolí Pema Lingu měl řadu žáků, kteří ho požádaly o nauku čö. I my jsme naslouchali jeho naukám, takže jsme se stali jeho žáky.

Zůstali jsme zde až do desátého dne třetího měsíce a věnovali se intenzivní praxi. Udělali jsme 100 000 obětování praxe čö, přičemž nás podporovala řada patronů (lidí).

Přestože jsme původně plánovali jít do Samje, rozhodli jsme se, že půjdeme s Trulži Garwangem do západního Tibetu na Gang Rinpočhe. V klidu jsme došli do Jardö, kde se nachází obrovské jezero a pak do Ralungu. Některým svým žákům dával učení Ati Zadön (35) podle tradice Mindrolingu, takže jsme tam zůstali něco přes měsíc. Byli jsme šťastní, že můžeme obdržet tak jasný výklad. Lidé s námi zacházeli velmi vlídně.

Pak jsme se vydali na cestu ke Gjalce, Žigace, Sralu a Sakji a všem hlavním místům v Cangu. Na všech těchto místech jsme prováděli očistné praxe a čö. V létě jsme přišli do Tingri, kde žil Phadampa Sanggjä. Zdrželi jsme se tam krátkou dobu a pak jsme pokračovali k místu zvanému Ňalam a s velkými obtížemi jsme přišli do Nepálu.

V Maratice jsme nějaký čas prováděli praxi dlouhého života Bílé Táry a Pema Ňing thig (36) Džamjang Khjence Wangpa. Togden Trulži požádal Pema Jangkji a mě, abychom mu předali transmisi této nauky. Protože jsme ji samy obdrželi, snažili jsme mu ji co nejlíp předat.

Pak jsme šli do Káthmandu. Asi tak měsíc jsme chodili kolem Velké stúpy (37) a jiných poutních míst v údolí Káthmandu. Další měsíc jsme prováděli čö, což fascinovalo místní lidi. Dostávali jsme různé nabídky a pozvání a měli jsme se docela dobře...

Trulži Garwang Rinpočhe řekl, že sláva je pouze překážkou v praxi, že je démonických přerušením. Proto jsme odešli do Janglešö (38), navštívili jsme i chrám Vadžrajoginí (39), který se nachází v blízkosti Parphingu (40). Poblíž něj, po proudu řeky, je chrám Dakšinkálí. (41) Zde je významný hinduistický chrám. Šli jsme na blízký hřbitov, který byl skvělým místem pro čö. Avšak po několika dnech a nocích jsme byli rušeni lidmi, nikoliv duchy.

Vrátili jsme se tedy zpátky k Janglešö, kde jsme zůstali nedaleko jeskyně. Togden Semňi předal Togdenovi Trulži transmisi jisté praxe Vadžrakílaji, (42) kterou měl. Prováděli jsme ji několik dní a pak jsme se rozhodli, že Nepál opustíme.

Vybrali jsme se do Dölpo, pak přes Purang do Kjunglungu, kde byla jeskyně, ve které kdysi setrvával Togden Trulži. Zůstali jsme zde a v prvním měsíci prvního roku jsme od Trulži Rinpočheho obdrželi Khandro Ňingthig (43). Obdrželi jsme velmi rozsáhlou verzi a zůstali jsme tam pak více než tři měsíce. Bylo to nádherné meditační ústraní. Trulži Rinpočhe nás požádal o transmisi Khandro Sangdü, kterou jsme obdrželi od Džamjang Khjence Wangpa.

Začátkem pátého měsíce nás Trulži Rinpočhe vedl k hoře Kailáš (44). Byli jsme v řadě jeskyní a posvátných míst kolem hory a na ní a všude jsme praktikovali. Mezitím uplynuly tři roky.

Pak se Trulži Rinpočhe a Pema Jangkji rozhodli, že tam zůstanou. Já jsem se rozhodla, že se vrátím do centrálního Tibetu s Togdenem Semňim.

Druhého měsíce roku Ohnivého býka jsme se rozloučili a pomalu jsme odešli do Majül. Po cestě jsme na všech zajímavých místech prováděli čö. Zastavili jsme se v Džomo Nagpa, což bylo sídlo Táranáthy (45) a řadě jiných míst, příznivých pro praxi.

Čtvrtého měsíce jsme se zastavili v Tanagu a Ngang Čö, kde žil velký mistr dzogčhenu Gjurme Pema Tendzin (46), který předával učení Dzogčhen Semde (47), jež bylo jeho specialitou.

Zůstali jsme více než devět měsíců a obdrželi jsme kompletní nauku dzogčhenu v osmnácti seriích, včetně iniciací a výkladů.

Pak jsme potkali několik poutníků, kteří přicházeli z Khamu, kteří nám řekli, že před mnoha lety Ňala Pema Dündub uskutečnil tělo světla (48), což ho velice proslavilo. Když jsme slyšeli tyto zprávy, byli jsme šťastní i smutní zároveň. Když mi bylo čtyřicet, v roce 1878, Togden Semňi i já jsme odešli do centrálního Tibetu. Šli jsme přes Ušang, kde je proslulý oltář zasvěcen modrému Vadžra Sádhuovi, ochránci Dzogčhenu. Putovali jsme celou oblastí a všude jsme trochu praktikovali. Ve čtvrtém měsíci jsme spatřili Lhasu. Navštívili jsme všechna posvátná místa a setkali se s mnoha slavnými lidmi. Pak jsme navštívili i blízké kláštery Sera, Depung a Trajepa, Ganden, Kacal, Zvalakang. Pak jsme pokračovali k Jangri, Drikung a Tigrom. Kdekoliv jsme přišli, všude jsme prováděli nějaké praxe.

Pak jsme se vrátili do Lhasy, kde jsem velmi vážně onemocněla. Téměř dva měsíce jsem byla těžce nemocná. Měla jsem vysokou horečku, která přešla v ochrnutí. Doktorům se podařilo teplotu snížit, ale paralýza se nadále zhoršovala. Togden Semňi dělal speciální praxe čö, aby paralýzu pročistil a nakonec jsem se po dvou měsících začala cítit lépe. Další měsíc trvalo, než jsem se začala hýbat a zotavovat. Jedenáctého měsíce jsme se rozhodli jít do Samje na oslavu Nového roku. Po mnoho dnů jsme prováděli slavnost obětování Rigdzin Düpa (49).

Prvního měsíce jsme odešli do Zurangu a navštívili Gamalung, místo spojené s Padmasambhavou, a Wongjül. Pak jsme zamířili k červenému domu na Měděné hoře a zůstali na místním hřbitově, což kdysi bylo sídlo Mačig Labdön. Zůstali jsme tam tři měsíce, přičemž jsme se věnovali praxi čö.

Pak jsme šli do Cethangu a Tradü a pak do Jarlung Šedra, jež patří k místů, které požehnal Padmasambhava. Pokračovali jsme do Cering Džong, kde měl své sídlo Džigme Lingpa (50). Chodili jsme sem i tam po více než devět měsíců.

Když mi bylo dvaačtyřicet, v roce 1880, ve druhém měsíci jsme dorazili do Mindrolingu. Navštívili jsme Zukar, Drajang Dzong a ňingmapovské kláštery Dordže Drag, Ušang Do, Ňethang a Talung a pak i Curphu, kde sídlil Karmapa (51). Na svých cestách jsme se setkali s řadou učitelů a přijali spoustu nauk.

Ve čtvrtém měsíci roku 1880 jsme došli do Pajülu a Nalandary a Lang Thangu, který byl jednou z rezidencí školy Khadampa (52). Pak jsme přišli do Nagčuka (53) a zamířili do východního Tibetu. V sedmém měsíci jsme přišli do Kungpa, kde byl kdysi na ústraní Togden Semňi v oblasti Kari v Dejangu. V těchto jeskyních byl další jogín, nějaký mnich a několik mnišek. Když uviděli Togden Semňiho, byli velice šťastní. Zůstala jsem tam více než rok a prohlubovala jsem své pochopení Zinpa Rangdöl čö. Togden Semňi mi předal nauku Jangsang Tugthig - nejtajnější dzogčhenovou gongter (termu mysli).

V roce želeného hada, 1881, jsem se rozhodla, že se vrátím domů, do svého rodného kraje. Potkala jsem několik obchodníků, kteří byli na cestě do Číny, takže jsem se rozhodla, že budu cestovat s nimi.

Tak jsme se dostali k místu, kde jsem žila v době, kdy mě provdali. Řekla jsem obchodníkům sbohem, odříkala jsem za ně ochranné invokace, aby jim pomáhali při jejich dobrodružných cestách a vydala jsem se směrem k místu, kde býval na ústraní Togden Rangrig. Zde jsem se vyptávala různých lidí, co se tam vlastně stalo, ale většina lidí o tomto místu ani neslyšela. Několik si jich vzpomnělo, že před mnoha léty tam žil nějaký jogín, ale, umřel a několik jeho následovníků odešlo nebo zemřelo.

Přesto jsem se rozhodla, že se tam půjdu podívat. Místo bylo zruinované. Dřevěné dveře a okenice byly rozebrány místními lidmi. Nebyla jsem s to rozeznat jeskyně ani mé tety, ani Togden Rangriga.

Zůstala jsem zde přes noc. Byla jsem velmi smutná a trochu jsem praktikovala. Dalšího dne jsem sešla z hory na hřbitov, abych zde prováděla čö. Následujícího rána jsem ve stavu mezi spánkem a bděním měla vizi skály ve tvaru vejce v kraji Dzongca, do které jsem vstoupila přes jeskyni. Když jsem vstoupila dovnitř, byla zde velice hustá tma, která byla náhle osvícena mnohabarevným světlem, jež z ní vycházelo. Světlo prosvětlilo jeskyni, proniklo i stěnami, takže jsem přes ně viděla směrem ven.

Pak jsem se vzbudila a vida v tom dobré znamení, vybrala jsem do Dzongca, neboť jsem věděla, že toto místo skutečně existuje. Když jsem tam přišla, opravdu jsem to místo našla. Bylo poblíž Dzongca, ale na druhé straně řeky, než kde jsem se octla já. Rozhodla jsem se, že se utábořím na nedalekém kopci a počkám na nějakou pomoc nebo na to, že hladina řeky klesne, abych mohla přejít na druhou stranu. Avšak byl podzim a hladina řeky byla velmi vysoká.

Praktikovala jsem dnem i nocí a třetí noci po půlnoci se mi stalo cosi nevysvětlitelného. Usnula jsem a objevil se dlouhý bílý most. Sahal až na druhý břeh ke skále, o které se mi zdálo. Říká jsem si: "Dobrá, teď konečně mohu přejít přes řeku." Přešla jsem a když jsem se ráno vzbudila, byla jsem skutečně na druhém břehu. Přešla jsem, ale ani jsem nevěděla, jak.

Rozložila jsem svůj stan na místě, kde jsem přišla a strávila jsem tam měsíc praktikováním čö. Pomáhal mi nomád Palden, který žil nablízku. Nosil mi sýr a jogurt a z času na čas přišli nějací lidé. I když mě někteří předtím znali, teď mě nepoznávali.

Koncem podzimu vypukla mezi nomádskými zvířaty epidemie. Žádali mě, abych něco udělala. Prováděla jsem tedy čö a praxi ohně. Epidemie ustala a lidé o mě začali mluvit jako o velké adeptce. Když mě začali takto chválit, bála jsem se, aby to nezpůsobilo démonické přerušení praxe, jak o tom mluvil Trulži Rinpočhe. Odešla jsem se tedy do přísnějšího ústraní. Po měsíci přišel můj bývalý manžel se svou druhou ženou a dcerou. Dověděl se o tom, že jsem zde a přinesl mi spoustu zásob. Vycházeli jsme si spolu velmi dobře - já jsem mu dávala učení a on mě požádal, zda by mi mohl postavit dům.

Řekla jsem mu, že chci, aby dům stál přesně na místě, kde jsem zrovna byla. Pak jsem mu popsala, jakou mám představu, že by dům měl vypadat. Na zimu mě pozvali do svého domu. Toho roku byla obzvlášť studená zima. Navíc jeho rodiče zemřeli, takže jsem šla do jejich domu, kde jsem po tři měsíce meditovala za jeho rodiče. Přišel se na mně podívat i můj otec i sourozenci a mnoho neteří a synovců. Snažila jsem se jim co nejvíce pomoci tím, že jsem jim vysvětlovala nauku.

Když mi bylo čtyřicet čtyři, v roce Vodného koně 1882, ve třetím měsíci začal můj manžel spolu s dalšími lidmi stavět chatku na meditační ústraní. Rozhodla jsem se, že zatím půjdu navštívit svého mistra Khjence Rinpočheho. Přišla jsem k němu desátého dne čtvrtého měsíce. Obdržela jsem řadu učení, objasnil mi vše, na co jsem se ptala.

Pak jsem odešla do Adzamgaru, kde jsem se setkala s Adzam Drugpou Dödul Pawo Dordžem. Obdržela jsem jeho Gongter a veškeré transmise Ňingthig. Adzam Drugpa mi nabídl, abych zůstala v ústraní v Püncom Gacal poblíž Adzamgaru, kde byl i on sám na ústraní, což jsem udělala.

Druhého měsíce roku Dřevěné opice roku 1884 šel Adzam Drugpa se svými žáky za Džamjang Khjence Wangpem do Dzongsar a já šla s nimi. Adzam Drugpa ho požádal o (nauku) Gongpa Zangthal, což nám Khjence Rinpočhe předal. Adzam Drugpa i Khjence Wangpo mi řekli, abych se vrátila do Tagzi, na místo, kde jsem se ocitla poté, co jsem ve snu přešla přes řeku.

Ihned jsem se dala na cestu. Zastavila jsem se pouze u Kongtul Rinpočheho, kde jsem obdržela učení o Šesti jógách Náropy (54). Učila jsem se rovněž od lidí, kteří tam byli a tyto nauky rovněž přijímaly. Osmého (dne) jsem se vrátila do Tagzi, kde mi můj bývalý manžel spolu s dalšími poctivými lidmi postavili chatku přesně podle mých instrukcí.

Teď mi už nic nechybělo. Rozhodla jsem se, že začnu s ústraním. Dcera mé nejstarší sestry, která se před několika lety stala mniškou, mi při tom chtěla pomáhat. Protože byla rovněž velmi oddána praxi, přijala jsem její nabídku.

Takže v roce Dřevěného ptáka 1885, prvního měsíce na den dákiní, jsem začala se sedmiletým ústraním. Od počátku jsem se především věnovala praxi ve tmě. Zpočátku to bylo poněkud náročné, takže jsem střídala praxi tmy a světla (55), ale většinu času jsem strávila v naprosté tmě.

Když mi bylo třiapadesát, v roce Železného zajíce 1891, pátého měsíce na den Padmasambhavy, při provádění praxe ve tmě jsem měla vizi. Viděla jsem velmi jasnou světelnou sféru. Uvnitř bylo mnoho dákiní, které nesli další kouli, v níž byla forma Džamjang Khjence Wangpa. Byla jsem si jista, že to znamená, že byl pozván dákiními, aby opustil tento svět utrpení.

Přestože jsem měla před sebou ještě sedm měsíců do konce sedmiletého ústraní a i když jsem si slíbila, že ho dokončím, rozhodla jsem se, že je důležitější se s ním setkat předtím, než opustí své tělo. Za pár dní jsem opustila svou chatku a šla jsem se svou neteří přímo za ním do Dzongsar.

Došli jsme za ním bez překážek. Byl velmi milý a hodně mě učil, ale především mi objasnil vše ohledně mé praxe a odpověděl na všechny mé otázky. Když jsem mu řekla, že jsem měla vizi, jak ho dákiní odnášejí, a požádala jsem ho aby ještě zůstal, odvětil, že vše, co se narodí, musí zemřít a že jeho smrt se už nedá odložit. Řekl mi, že bude pro mě nejlepší se vrátit do chatky do ústraní a pokračovat v praxi ve tmě.

S velkým smutkem jsem ho opustila a vrátila se do své chatky. Když mi bylo čtyřiapadesát, v roce Vodního hada, 1892, dostala jsem zprávu o jeho smrti. V tom okamžiku jsem se rozhodla, že strávím zbytek svého života na ústraní. Střídala jsem praxi tmy s praxí světla. Když mi bylo šestapadesát, v roce Dřevěného koně 1894, zemřela moje matka i manželka nomáda Paldena, který mi sloužil. Prováděla jsem proto za ně několik měsíců praxi Khorwa Tongdruga (56). Pak Palden přišel sem, aby mi pomáhal.

Když mi bylo šedesát, v roce Zemního Psa 1897 zemřel můj manžel Apho Wangdo, takže jsem pro něj a jeho rodinu po dlouhou dobu prováděla očistnou praxi.

Koncem podzimy roku železné myši 1900 se neočekávaně objevila má stará přítelkyně Pema Jangkji. Přinesla mi správy, že třetího měsíce minulého roku 1899 zemřel Trulži Rinpočhe ve věku třiaosmdesát let, avšak uskutečnil tělo světla a nezanechal po sobě tělo. Vyprávěla mi celý příběh o tom, jak se to stalo v jeho jeskyni na hoře Kailás.

Rok zůstala se mnou v mé malé chatce. Dělali jsme spolu ústraní, což bylo pro mně velmi přínosné (dosl. velký dar). Opravdu mi to pomohlo rozvinout mou praxi.

Po roce odešla na horu Kawa Karpo. Tuto horu v jižním Tibetu jí doporučil Trulži Rinpočhe jako místo, kde by měla jít. Později jsem slyšela, že tam žila mnoho let a mněla spoustu žáků. Pak, v roce Železného kance, 1911 ve věku čtyřiasedmdesát let, uskutečnila tělo světla.

Po jejím odchodu přišli její studenti za mnou, abych je učila. Vyprávěli mi různé příběhy z jejího života i o její smrti. Pak, v roce Dřevěného tygra, koncem léta, přišli za mnou nějací žáci Togden Semňiho a řekli mi, že je za mnou posílá Togden. Řekli mi, že nezůstal v Čumbo, ale šel na pouť do Amda a všude praktikoval.

Na konci svého života šel směrem do Číny do Riboce Na. Zůstal tam, tři roky učil a měl spoustu čínských i tibetských žáků. Zemřel, když mu bylo pětaosmdesát. Objevila se celá řada zázračných znamení a v jeho popele se našlo mnoho ringsel.

Když jsem si uvědomila, že všichni mí přátelé zemřeli, velmi mi to připomnělo pomíjivost a inspirovalo mě to k tomu, abych v čase, co mi zbyl, co nejvíce praktikovala. Několik měsíců jsem učila žáky Togden Semňiho a pak jsem je poslala meditovat na různá místa."

A to je konec toho, co mi Aju Khandro sama řekla. Zbytek tvoří příběh o tom, jak zemřela. Toto je vyprávění, jak jsem ho slyšel:

"Řekla mi svůj příběh, dala mi spoustu dobrých rad a pak jsem se vrátil za svým mistrem na sakjapovskou kolej. Toho roku jsem dokončil svá studia.

V roce vodního draka, 1952, osmého měsíce, jsem šel do Sengčhen Namdragu, kde byl na ústraní můj strýc. Prováděl jsem tam ústraní na Simhamukhu a řadu dalších praxí.

V tom čase se mi zdálo o zářivé křišťálové stúpě. Zdálo se, že ji něco tlačí směrem na Západ. Pak pomalu zmizela v prostoru a vtom jsem slyšel hlas, který říkal: "Toto je hrobka Dordže Paldron."

Hlas mě vzbudil. Uvnitř jsem se cítil velmi prázdný. Zkusil jsem provádět nějaká dechová cvičení, ale ani poté jsem se necítil lépe. Měl jsem pocit, jako bych uvnitř ztratil něco velmi důležitého.

O několik dní přišel syn Adzama Drugpy, který se vracel z centrálního Tibetu. Řekl jsem mu o svém snu. Odvětil, že se po cestě u ní zastavil. Způsob, jakým mluvila, naznačoval, že už nebude dlouho žít. Myslel si, že můj sen pravděpodobně naznačoval, že brzy umře.

Abychom prodloužili její život, prováděli jsme tři dny praxi Khandro Sangdü.

V roce Vodního hada, 1953, jsem byl se svým strýcem na jedné hoře a přijímal jsem nauky Ňingthig. Zde jsem se dověděl, že opustila své tělo. Řekl jsem několik modliteb, neboť jsem nevěděl, co ještě by se dalo dělat.

V šestém měsíci jsem šel do Dzongca, kde ve své chatce zemřela. Zjistil jsem, že její pomocník Palden zemřel ještě téhož roku. Bylo mi řečeno, že během jeho smrti se objevilo mnoho příznivých znamení.

Setkal jsem se i s Khenpem i mniškou Zangmo, která jí sloužila a která mi řekla příběh o její smrti:

"Roku vodního hada nám Khandro řekla: "Přicházejí zlé časy. Všechno se změní. Přijdou strašné problémy. Bude lepší, když půjdu. Za tři týdny už zde více nebudu. Začněte s přípravou pohřebního obřadu.

Přesně nám vysvětlila, co máme během pohřebního obřadu dělat a jak se na něj připravit. Měla významnou sochu Padmasambhavy, kterou poslala Gjur Rinpočhemu, synu Adzoma Drugpy. Pro Namkhai Norbuho nechala malou sošku Džamjang Khjenceho. Pro Khenpa a další nechala mnoho jiných věcí.

Na konci se zcela otevřela všem, kdo se s ní chtěli setkat. Během posledních dvaceti dnů přestala provádět své pravidelné meditační sezení a pouze přijímala lidi. Každému, kdo o to požádal, dávala různé rady a instrukce.

Kolem pětadvacátého jsme zjistili, že opustila své tělo. Nejevila žádné známky choroby. Bylo to v čase, kdy normálně končívala své meditační sezení. Zůstala v meditační pozici ještě další dva týdny. Když skončila tugdam, její tělo se velmi zmenšilo. Dali jsme na ně nějaké ozdoby. Mnoho lidí přišlo a byli svědky této události.

Desátého dne druhého měsíce jsme ji spálili. V čase její smrti se objevilo mnoho zajímavých znamení. Bylo to uprostřed zimy, ale objevil se náhlý odměk a všechno rozkvetlo. Našlo se mnoho ringsel. Podle jejích instrukcí jsme všechno toto, spolu s jejími šaty dali do stúpy, kterou připravila při sakjapovském kláštere."

Já, Namkhai Norbu, jsem dostal malou sošku Džamjang Khjence Wangpa a svazek Simhamukha Gongter, její spisy, rady a duchovní písně. Mezi jejími žáky bylo několik bohatých a významných lidí. Jejími žáky byli jogíni, jóginky a praktikující z celého Tibetu. Vypráví se o ní řada příběhů, ale já jsem napsal pouze to, co mi ona sama řekla. Toto je pouze krátký životopis Aju Khandro, sepsaný pro její žáky a pro lidi, kteří se o to budou zajímat.

Tento text byl sepsán a ústně přeložen z tibetšiny do italštiny Namkhai Norbu Rinpočhem. Do angličtiny jej simultánně přeložil Barrie Simmons v Conway, Massachusetts, na den dákiní, 8. ledna 1983. V Conway to nahrála Tslutrim Allione, která výklad přepsala, připravila a opatřila poznámkami. Svou práci skončila v Římě, v Itálii, na den dákiní, 7. února 1983.

1 Namkhai Norbu: tibetský lama narozený v roce 1938 v Khamu. Byl rozpoznán jako inkarnace Adzam Drugpy a tulku (linie převtělených lamů) kláštera Gönčhen. Velice dobře ovládá nauky dzogčhenu a současně je jedním z předních expertů na bön, původní tibetské předbuddhistické náboženství. Víc než dvacet let žije v Itálii , kde učil tibetštinu a mongolštinu na Neapolské universitě. V současné době jezdí po světě a předává nauku dzogčhenu.

2 Sakja: Jedna ze čtyř hlavních škol tibetského budhismu. Škola Sakja nabyla značného politického významu potom, jak si získala přízeň Džingischána v době založení první Mongolské říše. Phagpa, jež byl hlavou Sakjapy, udělil Džingischánovi iniciaci Hévadžry (Kje Dordže) a za odměnu získal vládu nad Tibetem, která trvala něco méně než sto let. Současnou hlavou školy je Sakja Pandita (Sakja Trizin).

3 Ngorpa a Carpa jsou dvě odnože nauk školy Sakja, označující kláštery, z nichž pocházejí. Tyto školy jsou běžně součástí školy Sakja.

4 Stavba bez oken je ideálním místem pro praxi ve tmě, jež je důležitou součástí praxí Upadéša v tradici dzogčhenu. Aju Khandro se zaměřila na tento druh praxe.

5 Džamjang Khjence Wangpo (1820-92) byl pátým královským objevitelem (tertönem) a údajným převtělením Vimalamitry. Byl velice učený, jeho znalosti přesahovaly sektářská omezení a byl známý jako velký učenec a mistr meditace, někdy nazýván i Džamjang Khjence Veliký. Od jeho smrti byli různé linie Khjence Rinpočhů, všichni jsou ale považováni za aspekty tohoto původního. Sestavil (spolu s Džamgon Kongtrulem) Rinčhen Terdzö, antologii dzogčhenových term, jež obsahují i "Khandro Sangwa Kundü"

6 Nauku obdržela Džomo Memo (1248-83) v Padmasambhavově jeskyni od Dordže Phagmo. (Viz Dargyay, The Rise of Esoteric Buddhism in Tibet, s. 119 a životopis Džomo Memo, s. 207-11). Text se však ztratil. Až Džamjang Khjence Wangpo ho znovu objevil jako Gongter, čímž byl opět dostupný. Zde se uvádí ve své zkrácené verzi - Khandro Sangdü. Jedná se o velkou sérii nauk Vadžra Várahí. Někteří tvrdí, že jde o mateřskou tantru, jež se pojí se čtyř "trinle" neboli aktivitami: zklidňující, obohacující, podmaňující a zničující.

7 Tun je tibetské slovo a znamená meditační sezení. Obvykle se přes den praktikuje ve čtyřech sezeních - brzy ráno, dopoledne, odpoledne a večer.

8 Viz Úvod k Mačig Labdön, str. 144-9.

9 Khenpo v tibetštině znamená opat.

10 Jangtig je esenciální naukou dzogčhenu (skt. Mahá Ati)

11 Praxe ve tmě (münccham), jež je součástí nauky togalu, náležící k sérii dzogčhen Upadéša, jehož cílem je rozpuštění fyzického a mentálního světa do těla světla neboli duhového těla. Toho se dosahuje prostřednictvím fyzických pozic a dechových technik, jež aktivují vnitřní vizi a prostor (jing), jež je externalizován jakožto thigle, kruhová manifestace ztělesňující absolutní probuzený stav, jež je kombinací jasnosti, prázdnoty a nekonečného potenciálu. Praxe ve tmě jasně poukazuje na neduálnost vnějšího a vnitřního prostoru, která povstává na základě manifestace světla z mysli v naprosté vnější tmě. Tyto světla a thigle v sobě často obsahují různá zjevení, rozvíjejí se a kulminují ve vnitřním prostoru (jing), jež se externě manifestuje jako vize. Pak se fyzické elementy přemění ve svou čistou esenci - světlo. V okamžiku smrti manifestuje realizovaný adept togalu duhové tělo, neboť všechny buňky proměnil v energii a tělo světla. Po sobě zanechává pouze vlasy a nehty. Toto je plodem praxe thogalu. Když o někom slyšíme, že se jeho tělo zmenšilo na velikost osmiletého nebo menšího chlapce, jedná se právě o tento proces, jež je další manifestací praxe thogalu zvané gjulü.

12 Longčhen Ňingthig: Džigme Lingpa (1729-98) byl v duchovním spojení s Kunkhjen Longčhen Rabžamem, jež se obvykle nazývá Longčhenpa (1308-1363) a díky tomu napsal uvedený text, který slučuje různé proudy učení Ňingmapy do jednoho soudržného systému. Ňingthig popisuje vnější, vnitřní a tajný význam praxe Sádhany, ústní tradice a iniciaci. Tento text prý původně sestavil Vimalamitra v čase krále Thisong Decena (8.st).

13 Khakhjab Rangdol: text série upadéša nauky dzogčhenu.

14 Simhamukha: polo-hněvivá dákiní se lví hlavou, tmavě modré barvy, v levé ruce držící misku z lebeční kosti a v pravé sekáček. Simhamukha se často používá v dzogčhenových praxích.

15 Togden je způsob popsání jogína. Je to označení člověka s dlouhými spletenými vlasy, obtočenými kolem hlavy, takže vytváří jakýsi turban. Někdy togdenové přijímají také mnišské sliby, častěji ale mnichy nebývají, neboť dodržují vlastní disciplínu, která daleko přesahuje kázeň mnišskou. Obvykle nosí bílý bavlněný šat a červený a bílý šál. Skupina takových togdenů žije v Taši Džongu, Palampůru, v údolí Kangra v Himáčalpradéši v Indii.

16 Kandžur je velká encyklopedie Buddhova učení o 108 svazcích. Tyto nauky sestavil Rinčhen Zangpo v době "Druhého šíření nauky" v 9. a 10. století po Kr. Do závěrečné formy je upravil Buton (zemřel 1346). Na Kandžur navazuje Tandžur, který tvoří komentáře, vysvětlení a sekundární práce. Obě tvoří tibetský buddhistický Kánon.

17 Longsal Dordže Ňingpo: terma Longsal Dordže Ňingpa. Žák Düddul Dordžeho (1615-72), jež byl také tertönem. Longsal Dordže Ňingpo napsal tuto termu upadéša. Jeho syn Gjalsä Sönam Decen a jeho ptomkové byli držiteli trůnu kláštera Kathok. Rovněž napsal termu Kusum Longsal ňingo.

18 Přípravné praxe (ngöndro) se skládají ze čtyř "sto tisíc" - poklony, odříkávání Vadžrasattvovy mantry a vizualizace, obětování mandaly a invokace linie (gurujóga). Jedná se velice zdlouhavé a časově náročné série praxí, které se provádějí před začátkem hlavní praxe nebo ústraní. Téměř vždy je praktikující udělají alespoň jednou za život.

19 Nemoc prány (lungu) mívá příčinu v porušení rovnováhy jedné z pěti tělesných prán: (1) srog.zhin lung, jež se nachází ve vrchní části hlavy, ovládá polykání, projasňuje smyslové orgány a schopnost soustředit se. (2) Gyen.rgyu rLung se nachází v hrudníku a souvisí s řečí, zdravou pletí, tělesnou váhou, pamětí a energií potřebnou k práci. (3) Khyab.byed rLung sídlí v oblasti srdce. Řídí činnost svalů, zvedání (liftong?), chození, natahování, otevírání a zavírání úst, očí atd.

(4) Me.mnyam lung se nachází v břišní oblasti a odpovídá za správnou funkci orgánů a metabolismu.

(5) Thur.sel Lung je oblasti perinea (?) a její úlohou je řídit činnost vnitřností, spermatu, menstruační krve a stahů maternice.

20 Guru Čhöwang (1212-73) Guru Čhökji Wangčhug byl po Ňima Özerovi druhým velkým tertonem. Jeho životopis poisuje Dargyay v Rise of esoteric Buddhism in Tibet. Byl rovněž guruem Džomo Memo.

21 Guru Ňang Ralpa: slavný terton ze starých časů, zvaný rovněž Ňyima Özer (1124-92) byl prvním královským objevitelem. Byl považován za jednoho z největších tertonů, jací kdy žili. (viz Dargyay Rise of esoteric Buddhism in Tibet.)

22 Období, v němž tělo (po smrti) setrvává v meditační pozici a neprojevuje žádné známky života se nazývá tugdam. Člověk je zde ponořen do hluboké meditace. Dává svou poslední energii načež na sebe vezme novou formu. V této době je velice důležité ponechat tělo v klidu bez vyrušování. Pro žáky je to příležitost pro praxi gurujógy, tj. sjednocením se s myslí mistra.

23 Role pomocníka někoho, kdo je na dlouhým meditačním ústraní, se by se neměla podceňovat. Pomocník obstarává jídlo a vodu a karmické spojení, které se takto vytvoří, bývá velice silné a pro něj prospěšné. Vytváří jak příčinu pro osvobození poustevníka, tak i karmické spojení s naukou.

24 Longde: leží uprostřed Semde a Mengagde ve třech sériích nauky dzogčhenu. V praxi se používá meditační pás a hůlka. Ruku držíme pod bradou (jak můžeme vidět na některých thankách Milarepy) za účelem ovládnutí prány v těle a rozvinutí vizí, čemuž dochází v procesu stabilizování stavu kontemplace. Žák, který používá výše uvedené pomůcky, zaměří své vědomí do prostoru. Praxe se provádí ráno a později odpoledne. Longde se dá určitě praktikovat i bez těchto pomůcek, které jsou vnějšími rysy praxe. Pro Longde jsou příznačné čtyři Da: (1) jasnost (salwa) (2) stav bez myšlenek (mitogpa) (3) prožívání blaženosti (dewa) (4) jednota (jerme).

25 Cogčhen Düpa: serie nauk Anujógy.

26 Gongpa Rangdol: v dzogčhenové tradici kořenový text pro praxi po smrti.

27 Realizovaný adept praxe Mačig Labdon, čö.

28 doplnit podle nového vydání Women of Wisdom, Snow Lion 2001.

29 Ňingthig jabži: čtyři serie mängagde (upadéša). Tvoří kvintesenci nauky dzogčhenu a vede k praxi togalu. Viz poznámka č. 11.

30 Kama jsou nauky, jež se předávají ústní transmisí. Terma viz Úvod, str..... Sarma - nové nebo reformované tantry, které se učili v desátém jedenáctém století, tj. po Rinčhen Zangpovi a Atíšovi. (viz taky č. 22 v Tucci: Religions of Tibet. Ňyingma - nejstarší tibetská škola, jejíž základ tvoří nauka dzogčhen, která pochází od Padmasambhavy a Garab Dordžeho. Ňingmapa se někdy nazývá stará škola, na rozdíl od škol nových (Sarma).

31 Svázané vlasy je způsob nošení vlasů starobylých asketů. Svázané pramínky vlasů si nevyžadují žádnou péči. V Tibetu se dalo velice často zahlédnout Togdena s takto upravenými vlasy, jež se podobají dredům jamaiských rastafariánů a indických sádhuů. Když jsou vlasy velmi dlouhé, omotají se kolem hlavy, čímž vytvoří jakýsi turban.

32 Mahásiddha je realizovaná bytost tantrické buddhistické tradice, která vznikla v Indii. Mahásiddha obvykle pokračuje ve své světské práci, jako je například praní nebo prodej vína. Prostřednictvím práce však dosahuje realizace a magických schopností.

33 Pro další informace viz W.Y. Evans-Wentz, Tibet´s Great Yogi Milarepa, Drinking the Mountain Stream, přeložili Cutilo a Kunga, 1978. pozn.p. U nás E. Tomáš: Milarepa, Avatar,

34 Dordže Judönma - ženské božstvo, které se používá (invokuje) při věštění.

35 Ati Zabdön dzogčhenová nauka serie Upadéša, kterou sepsal tertön Zigpo Lingpa (Čhögyur Lingpa pozn.pr) (1829-1870) potom, jak měl vizi Padmasambhavy. (viz Dargyay: The rise of esoteric buddhism in Tibet)

36 Pema Ňingthig: jedna z osmi sekcí Düpde (sGrubs-sde). Text s praktickými instrukcemi o meditaci, jež napsal sám Padmasambhava.

37 Velká stúpa: Nepálcemi zvaná Bódhanáth, v tibetštině Čhörten Jarung Khašor. Stúpa byla postavena ve starých dobách ženou Džadzimo a jejími čtyři syny. Říká se, že při jejím vysvěcení se do ní rozpustilo sto miliónů Buddhů a proto je plná relikvií (ringsel). "Jakákoliv modlitba, která bude při ní vyslovena, se vyplní. Když zde budete meditovat na své božstvo (jidam) v okamžiku smrti se zrodíte v Sukhavatí (tib. devačhen). Zde je "Spontánně nahromaděný" hřbitov (Lhündub Cegpa) - jeden z osmi velkých hřbitovů. Viz Keith Dowman, "Buddhistický průvodce posvátnými místy v údolí Káthmandu", Kailash: A Journal of Himalayan Studies, p.259-63)

38 Janglešo: Tato jeskyně, spolu s jeskyní Asura, jsou zasvěceny Padmasambhavovi. "V životopise Gurua Padmy, zvaném Khatang, není zcela jasné, jak si rozdělil svou praxi mezi jeskyně Janglešo a jeskyni Asurů. Dalo by se říci, že jeho praxe Mahámudry je spojená s první a praxe Jangdag a Phurba s druhou.) (Buddhistický průvodce, str. 251)

39 Chrám Vadžrajoginí: "Tento obrázek Vadžrajoginí je ztělesněním čistého bdělého vědomí (džňána, ješe). Jedná se o mluvící jogínku. Je obrazem vize srdce Phamthingpy a jiných." ("A Buddhist Guide", str. 254-5)

40 Parping: je malá vesnice poblíž Janglešo a Dakšinkálí. Název městečka může být skomolením Naga Šesina epiteta Phanathinggu, "Devětkrát omotaná kobra." Velký jogín Pham-thingpa, který devět let studoval u Náropy, převzal své jméno od tohoto místa, kde se narodil.

41 Dakšinkálí: strašidelný hřbitov poblíž Parpingu a dobré místo k praxi čö. Dakšinkálí je nejpopulárnějším chrámem v údolí Káthmandu, známým krvavými obětmi.

42 Dordže Phurba.

43 Khadro Ňingthig: Padmasambhava dal iniciaci této nauky Ješe Cogjal a Lacam Pema Sal, ale ukryl text také jako termu. Nauku znovu převzaly dákiní, dokavaď ji neobjevil tertön Padma Ledrel, ale protože nebyl zběhlý v tradici ukrytých pokladů, nebyl s to nauku vyložit. Longčhen Rabdžam (1308-63) objasnil její obsah potom, co mu dákiní Vadžra Várahí předala iniciaci. Takže Longčhen Rabžam byl prvním, kdo tuto nauku na světě učil, stovky let po Padmasambhavovi.

44 viz doplnit podle nového vydání Women of Wisdom, Snow Lion 2001.

45 Táranátha byl nejvýznamnějším představitelem školy Džonangpa, kterou založil Šerab Gjalcen (1292-1361). Učitelem jeho učitele byl šivaistický pandita z Kašmíru. Škola Gelugpa považuje školu Džonangpu za téměř heretickou, protože tvrdí, že cokoliv můžeme poznat je neexistující a skutečně existuje pouze tathagáta neboli absolutní esence. (viz Tucci: The Religions of Tibet)

46 Gjurme Padma Tendzin: mistr kláštera Paljül

47 Semde: Dzogčhenová nauka, která ústí v Mahájógovou tantru. Použitím specifických fixací se dosahuje klidu mysli. Praxe pak směřuje k opuštění opory vizualizace nebo objektu jako je například dech. Učení Semde obsahuje učení šine a lhagthong. (viz Tucci: The Religions of Tibet).

48 Viz č. 42, str. 192 "Duhové tělo" a "tělo světla" jsou jednou to samou věcí.

49 Rigdzin Dupa: jiné jméno Nala Pema Dundruba

50 Džigme Lingpa (1729-1798) tertön, který měl od svého útlého dětství vize. Po vizích Longčhen Rabdžama sepsal slavné pojednání Longčhen Ňingthig. Kromě toho sesbíral a sepsal celou řadu dzogčhenových textů včetně Mindoling a Ňingma gjübum.

51 Hlava klášterní školy Karma Kagjü, pocházející od Tilopy, Naropy, Marpy překladatele, Milaräpy a Gampopy. Tato sekta slučuje hlubokou kontemplaci a asketismus s klášterním životem a filozofickým studiem.

52 Škola Khadampa pochází od Atíši, který žil ve stejnou dobu jako Mačig Labdon (zemřel v Ňethangu roku 1054) a Rinčhen Zangpa. "Druhé šíření" buddhismu v Tibetu mělo za cíl očistit tantrismus od různých odchylek a jejich stoupenců, kteří praktikovali tantru formy Vairóčany, zvanou Kunrig. U jiných škol se těšili dobré pověsti. Mnoho mnichů k nim byli posíláni na studia. Toto hnutí se po syntézi, provedené Congkhapou (1357-1419), vyvinulo ve školu Gelugpu.

53 Teď se zde nachází jaderná elektrárna, kterou tu postavili Číňani.

54 Šest jóg Náropy, poznamku doplnit podle nového vydání Women of Wisdom, Snow Lion 2001.

55 Viz č. 11 (munccham).

56 Khorwa Tongdrug je praxe Avalókitéšvary pro právě zemřelé.

REJSTŘÍK

pozn. s použitím "-r " vo výrazoch, kde sa to často používa - napr. Drugpa, Dragpa, Drikung

Adron A.sgron

Adzom Drugpa A.´dzom ´Brugp-pa

Adzom Gar A.´dzom Gar

Ah Lang Go A.´a Glang-mgo

Aman A.sman

Aňi Ňemo A.nyes sNyed-mo

Apho Cenga A.pho Tsen-dga´

Apho Wangdo A.pho dBang.rdo

Ati.Zadon A.ti Zab.don

Accho A.mtsho

Parpu sPar.pu

Barwa Garmo sParba dGar mo

Bul Ngag Bul.sngags

Bum cam ´Bum.lcam

Bumme ´Bum.me

Camtro Čhungma lCam.brod Chung.ma

Čhangčhub Byang.chub

Čhangčhub Lingpa Byang.chub Gling.pa

Čhangčhog Zangling Byang.phyogs Zangs.glings

čigčar gCig.char

čö gcod

čöpa gcod.pa

Čhögjur Lingpa mChogyur Gling.pa

Čhödže Kunga Džamjang Chos.rje Kun.dga ´Jam.dbyangs

Čhökji Dawa Chos.kyi Zla.ba

Čömo Namkha Chod.mo Nam.mkha´

čhöco Chos.mtsho

Čhöwang Chos.dbang

Čhuba Locawa Shud.bu Lo.tsha.ba

Dagpo Dwags po

Damema dDag med ma

Dardön Dar sgon

Dawa Gjalcän zla ba rGyal mtshan

Dečhen Khandro bDe chen mKha´´gro

Delog ´Das log

Töde Ngagkji Wangčhug sTo sde Ngag gi Wangchug

Dondüb Zangpo Don grub bZangpo

Dordže Den rDo rje gdan

Dordže Düdulma rDo rje bDud ´dul ma

Dordže Gjalpo rDo rje rGjal po

Dordže Paldön rDo rje dPal sgron

Dordže Jingkji Wangčhug rDo rje dByings kyi dbang phyug

Dordže Jingčhugma rDo rje dbying Phyug ma

Dordže Judönma rDo rje gYus gron ma

Dračhen Grags chen

Dragka Jang dzong Brag dkar Yang rdzong

Dragpa Samdüb Gargs pa bSam ´grub

Dratang Gra thang

Drečhen Rema Šegmo Dren chen res ma Sheg mo

Depung ´Bras spung

Drikung brig gung

Drimima dri mi ma

Drodül Pawo Dordže ´Gro ´dul dPa bo rDo rje

Dronkji sGron skyid

Dronce sGron ce

Dron Tsema sGron ce ma

Dub čhungma grub Chung ma

Drubpa Grub pa

Drubce grub ce

Düd kji Lü bDud kyi Le´u

Dzajul rDza yül

Dzidži Gjalcän gZi brjid rGyal mtshan

Dzogpa čhenpo rDzogs pa chen po

Dzompa kje ´dzom pa sKyid

Dzongsa rDzong sa

Dzongca rDzong rtsa

Dzong Cchö rdzong cchod

E čhung E čhung

Gaden dGa´ ldan

Gamalung Gja´ ma lung

Gara cang rGa ra Cšang

Karkji Wangčhug Gar gji bdyang phyug

Geše Atön dge bshes A ston

Geše Ňen Džangsem Sogjal dGe bshes gNjen byang sems bSod rgjal

Gongpa Zangthal dGongs pa Zang thal

Gongpa Rangdol dGongs pa Rang grol

Dolde Gjalwä Džungnä Grol sde rGjal ba´i Byung nas

Gurčhen Thang Gur čhen Thang

Gjalce rGjal rce

Gjalwa Gocangpa rGjal ba rGo tshang pa

Gje Tong brGyad stong

Gjur Gjur

Gjurma Päma Tendzin Gjur med Pad ma bsTan ´dzin

Džamgon Kongtul Lodo Thaje

Džamjang Khjence Wangpo

Džamjang K¨ongtul

Džangpang Kur Nangpa

Džomo Čöco

Džomo Kharguma

Džomo Nagpa

Kagjü bKa´ brgjud

Kama bKa´ ma

Kandžur bKa´ ´gjur

Kardag kar grags

Kharkho mKhar khog

kathok Ka thog

Kacal sKa tshal

Kawa Karpo Kha ba dkar po

Khadampa bKa´ gdams pa

Khakjab Rangdol mKha-kjab Rang-drol

Khandro mkha´ ´dro

Khenpo Tragjal mKhan po Grags gyal

Khjence Ješe Dordže mKhjen brtse Je shes rDo rdže

Khung Cang khjung cchang

Khjenrab Özer mKhjen rab ´Od zer

Kongpo Kjab Kong po sKjabs

Khorwa Tongtug ´Khorba Dong-sprug

Kunsang Dečhen Kun bzang bDe chen

Kjepo Jarlung sKjid po Jar-klungs

Kjozur Pančhen Šakja Džung sKjo-zur Pan-čhen Š-kja ´Bjung

Khjungpo Kjung-po

Khjung Cchang khjung cchang

Labčhiai Gangwar lHa phyi´r gang bar

Labdön Lab-sgron

Lhačhi lHa-phji

Lhading LHa-lding

Ladüma La ´dus ma

Lamde Lam ´bras

Lang Thong Glang thong

Latho La thod

Latö La-stod

Lhawang Gönpo Kha-dbang mGon po

Lhamo Drönma Lha mo sGron ma

Lhau Darpo Lha´u Dar po

Lodrak Marpa Loca Lho brag Mar pa Lo ca

Lhoka Lho kha

Lingdže Repa Gling rdže Ras pa

Lodrak Lho brag

Longčhen ňingthig Klong čhen sŇing thig

Longde klong sde

Longsal Dordže Ňingpo Klong gsal rDo rje´i sŇingpo

Mačig Labdön Ma gcig Lab sgron

Mačig Ongdžo Ma gcig Ong džo

Mačig Žama Ma gcig ža ma

Margjü Khandro Negjur Ma rgyu mKha´gro gnas ´gjur

Maršö sMar shod

Milaräpa Mi la Ras pa

Mindoling sMin grol Gling

Monlam Drub sMon lam Grub

Motul Čhöjing Dordže rMog sprul Chos dbyings rDo rdže

Načhuka Nga Chu Kha

Nalä Dradolgo Nga la´i Kras dol mgo

Namkhai Dordže Nam mkha´i rDo rdže

Namšo Comer Ngam šhö mCcho mer

Nang Čö Ngang chos

Nangsa Öbum sNang sa ´Od ´bum

Nopa


10 komentárov:

bladeryan68 povedal(a)...

vynikajuci blog tieto informacie majú pre mna velkú cenu..dakujem

Anonymný povedal(a)...
Tento komentár bol odstránený správcom blogu.
Anonymný povedal(a)...
Tento komentár bol odstránený správcom blogu.
Anonymný povedal(a)...

hello


just signed up and wanted to say hello while I read through the posts


hopefully this is just what im looking for looks like i have a lot to read.

Anonymný povedal(a)...
Tento komentár bol odstránený správcom blogu.
Anonymný povedal(a)...
Tento komentár bol odstránený správcom blogu.
Anonymný povedal(a)...
Tento komentár bol odstránený správcom blogu.
Anonymný povedal(a)...
Tento komentár bol odstránený správcom blogu.
Anonymný povedal(a)...

We [url=http://www.onlinebaccarat.gd]roulette[/url] be subjected to a ample library of totally freed casino games championing you to sport sensibly here in your browser. Whether you call for to unaccustomed a provisions round master plan or honest examine manifest a occasional original slots once playing in the direction of legitimate filthy lucre, we have you covered. These are the rigid verbatim at the same time games that you can play at veritable online casinos and you can play them all for free.

Unknown povedal(a)...

Pozdravy široké veřejnosti, chci dát svědectví o tom, jak jsem byl vyléčen z HIV / AIDS onemocnění lékař ILEKHOJIE jsem procházel internet hledání lék nebo nejnovější léčbu na HIV a viděl jsem mnoho komentářů lidí mluví o tom, jak Lékař ILEKHOJIE vyléčil jejich HIV / AIDS. Byl jsem strach, protože jsem nikdy nevěřil v Internet, ale byl jsem přesvědčen, aby mu zkusit, protože jsem bez naděje na vyléčení z HIV / AIDS, tak jsem se rozhodl kontaktovat ho s jeho e-mailem, který byl uveden na komentář (gethelp05 @ gmail .com) když jsem ho kontaktoval, dal mi naději a poslal mi bylinnou medicínu, kterou jsem si vzal a vážně to pro mě pracovalo, jsem volný člověk teď bez problémů, můj výsledek HIV vyšel negativní. Modlím se za tebe Dr. ILEKHOJIE Bůh ti dá věčný život, nezemřeš před tvým časem, abys byl upřímný a vděčný muž. Jsem dnes tak šťastný, můžete ho také kontaktovat, pokud máte nějaký problém Email: (gethelp05@gmail.com) tel nebo přes aplikaci: +2348147400259
WEBOVÁ STRÁNKA: https://ilekhojie-solutions.webnode.com