Tento blog je osobnou stránkou, ktorá nevyjadruje pozície a názory žiadnej konkrétnej skupiny, ale výlučne jeho autora.

streda, 2. júla 2008

Brahmadžala sutta v češtine

Nasledujúce je Buudhova rozprava z palijského kánónu, kde Buddha vyvracia rôzne náhľady, ktoré boli -a sú aj v súčasnosti- medzi hľadajúcimi bežné, ale nezodpovedajú konečnej pravde tak, ako ju chápe Buddha a jeho náuka. Táto rozprava mi príde byť základná pre správne pochopenie toho, čo Buddha učil o "prirodzenosti sveta" a pre ustabovenie základného buddhistického náhľadu. Jasne sa tu dáva odpoveď mnohým moderným "new age" a ezoterikom, pre ktorých je "všetko z jedneho Zdroja", prípadne, "všetky cesty vedú k Jednému", a podobne. Takíto ľudia sa často oháňajú práve aj Buddhom, hoci on tento postoj nezdieľal, čo je z nasledujúceho viac než zrejmé.



Zdroj: http://dhammadesana.110mb.com/D1.html#1.Učení



Všepokrývající síť

Obsah:

Asketičtí poutníci (Paribbádžakakathá)

Kratší kapitola o ctnosti (Čúlasíla)

Prostřední kapitola o ctnosti (Madždžhimasíla)

Delší kapitola o ctnosti (Mahásíla)

Spekulace o minulosti (Pubbantakappiká):

1. Učení o věčnosti (Sassataváda)

2. Učení o částečné věčnosti (Ékaččasassataváda)

3. Učení o konečnosti a nekonečnosti světa (Antánantaváda)

4. Učení neustálé vyhýbavosti (Amarávikkhépaváda)

5. Učení o nahodilém vzniku (Adhiččasamuppannaváda)

Spekulace o budoucnosti (Aparantakappiká):

6. Učení o vnímání (Saňňíváda)

7. Učení o nevnímání (Asaňňíváda)

8. Učení o ani vnímání ani nevnímání (Névasaňňínásaňňíváda)

9. Učení o úplném zániku (Uččhédaváda)

10. Učení o samozřejmém odpoutání zde a nyní (Ditthadhammanibbánaváda)

Vzrušení a rozkolísání (Paritassitavipphanditavára)

Podmíněné dotekem (Phassapaččajávára)

Nemožné zakoušet pocity bez doteku (Nétam thánam vidždžativára)


Koloběh upevňování názorových stanovisek [závislé vznikání] (Ditthigatikádhitthánavattakathá)

Ukončení koloběhu (Vivattakathá)

Asketičtí poutníci (Paribbádžakakathá)

Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený následoval dlouhou cestu z Rádžagahy do Nálandy, spolu s velkou společností pětiset mnichů. Asketický poutník Suppija rovněž následoval dlouhou cestu z Rádžagahy do Nálandy, spolu se svým žákem, mladým Brahmadattou.

V průběhu cesty asketický potník Suppija mnohými způsoby hanil Buddhu, Dhammu a Sanghu, ale jeho žák, mladý Brahmadatta, mnohými způsoby chválil Buddhu, Dhammu a Sanghu. Takto učitel a žák následovali krok za krokem Vznešeného a společnost mnichů, přičemž každý z nich prosazoval tvrzení, jež byla vzájemně v přímém protikladu.

Potom Vznešený se společností mnichů přišel ke královskému odpočívadlu v zahradě Ambalatthiká a ubytoval se zde na jednu noc. Asketický poutník Suppija se svým žákem, mladým Brahmadattou, se přiblížil k témuž odpočívadlu a ubytoval se zde také na jednu noc. A zde rovněž asketický poutník Suppija mnohými způsoby hanil Buddhu, Dhammu a Sanghu, ale jeho žák, mladý Brahmadatta, mnohými způsoby chválil Buddhu, Dhammu a Sanghu. Takto učitel a žák prodlévali, přičemž každý z nich prosazoval tvrzení, jež byla vzájemně v přímém protikladu.

Když skončila noc a nastal den, mnoho mnichů se shromáždilo v pavilonu, kde se společně usadili, načež mezi nimi vznikla následující rozmluva: "Je to úžasné a zázračné, přátelé, jak Vznešený, který ví a vidí, který je zasloužilý, dokonale probuzený, chápe s očištěnou pronikavostí rozličnost mentálního rozpoložení bytostí. Neboť tento asketický potník Suppija mnohými způsoby haní Buddhu, Dhammu a Sanghu, ale jeho žák, mladý Brahmadatta, mnohými způsoby chválí Buddhu, Dhammu a Sanghu. Takto učitel a žák následují krok za krokem Vznešeného a společnost mnichů, přičemž každý z nich prosazuje tvrzení, jež jsou vzájemně v přímém protikladu."

Vznešený, poznávající předmět jejich rozmluvy přišel do pavilonu, přijal místo k sezení a oslovil mnichy: "Mniši, o čem byla vaše rozmluva, zatímco jste se zde shromáždili? Jaký byl předmět vaší rozmluvy?" Takto otázáni, mniši odpověděli Vznešenému: "Když skončila noc a nastal den, pane, shromáždili jsme se v tomto pavilonu, načež mezi námi vznikla následující rozmluva: ´Je to úžasné a zázračné, přátelé, jak Vznešený, který ví a vidí, který je zasloužilý, dokonale probuzený, chápe s očištěnou pronikavostí rozličnost mentálního rozpoložení bytostí. Neboť tento asketický potník Suppija mnohými způsoby haní Buddhu, Dhammu a Sanghu, ale jeho žák, mladý Brahmadatta, mnohými způsoby chválí Buddhu, Dhammu a Sanghu. Takto učitel a žák následují krok za krokem Vznešeného a společnost mnichů, přičemž každý z nich prosazuje tvrzení, jež jsou vzájemně v přímém protikladu.´ O tomto, pane, jsme rozmlouvali, předtím než přišel Vznešený."

"Mniši, když druzí nechvalně mluví (avannam bhásejjum) o mě, o Dhammě nebo o Sangze, neměli byste ve své mysli mít zlobu, znepokojení ani nepřátelství vůči nim. Neboť budete-li rozzlobení a znepokojení, když druzí nechvalně mluví o mě, o Dhammě nebo o Sangze, budete tím pouze vytvářet překážky sami pro sebe. Budete-li rozzlobení a znepokojení, když druzí nechvalně mluví o mě, o Dhammě nebo o Sangze, budete schopni rozeznat (ádžánejjáthá,ti) jestli to, co říkají je dobře řečné (subhásitam) nebo špatně řečené (dubbhásitam)?" "To jistě ne, pane." "Když druzí nechvalně mluví o mě, o Dhammě nebo o Sangze, měli byste rozlišit (nibbethetabbam) to, co je nepravdivé (abhútam) jakožto nepravdivé (abhútato), a říci : ´Tak to není (itipétam abhútam). Toto je nepravdivé (itipétam ataččham). Takové věci nejsou mezi námi. Toto nelze nalézt mezi námi.´

Mniši, když druzí pochvalně mluví (vannam bhásejjum) o mě, o Dhammě nebo o Sangze, neměli byste ve své mysli mít potěšení, radost ani povznesení. Neboť budete-li potěšení, rozradostnění a povznesení, když druzí pochvalně mluví o mě, o Dhammě nebo o Sangze, budete tím pouze vytvářet překážky sami pro sebe. Když druzí pochvalně mluví o mě, o Dhammě nebo o Sangze, měli byste uznat to, co je pravdivé (bhútam) jakožto pravdivé (bhútato), a říci : ´Tak je tomu (itipétam bhútam). Toto je pravdivé (itipétam taččham). Takové věci jsou mezi námi. Toto lze nalézt mezi námi.´

Kratší kapitola o ctnosti (Čúlasíla)

Jsou to méně podstatné záležitosti (appamattakam) a méně významné záležitosti (oramattakam), mniši, záležitosti [pouhé] ctnosti (sílamattakam), o kterých mluví obyčejný světský člověk (puthudždžano), když chválí Tathágatu.

A které jsou tyto méně podstatné a méně významné záležitosti, záležitosti [pouhé] ctnosti, o kterých mluví obyčejný světský člověk, když chválí Tathágatu?

Takto, mniši, mluví obyčejný světský člověk, když chválí Tathágatu:

(1.)´Asketa Gótama zanechal zabíjení živých bytostí (pánátipátam pahája) a zdržuje se (pativirato) zabíjení živých bytostí. Odložil hůl a meč. Prodlévá svědomitě, naplněn soucitem vůči všem živým bytostem (sabbapánabhútahitánukampí).

(2.)Asketa Gótama zanechal braní toho co není dáváno (adinnádánam pahája) a zdržuje se braní toho co není dáváno. Přijímá pouze to co je dáváno. Prodlévá poctivě a s čistým svědomím.

(3.)Asketa Gótama zanechal nečistého života (abrahmačarijam pahája), žije čistý život a zdržuje se sexuálního styku (virato methuná) prováděného obyčejnými světskými lidmi.

(4.)Asketa Gótama zanechal lhaní (musávádam pahája) a zdržuje se lhaní, mluví pouze to co je pravda (saččavádí), co je spojené s pravdu, je spolehlivý a nepodvádí svět.

(5.)Asketa Gótama zanechal zlomyslné řeči [pomlouvání] (pisunam váčam pahája) a zdržuje se zlomyslné řeči. Věci slyšené tam, nevypráví zde, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Věci slyšené zde, nevypráví tam, aby tím zasel rozkol mezi lidmi. Usmiřuje ty, kdo jsou ve sporu. Povzbuzuje ty, kdo jsou ve shodě. Raduje se ze souladu a těší se ze souladu. Říká pouze slova, jež vedou k souladu.

(6.)Asketa Gótama zanechal hrubé řeči (pharusam váčam pahája) a zdržuje se hrubé řeči. Říká pouze slova, která jsou jemná, příjemná sluchu, něžná, jdoucí k srdci, zdvořilá, příjemná a přijatelná mnohým lidem.

(7.)Asketa Gótama zanechal marnivého tlachání (samphappalápam pahája) a zdržuje se marnivého tlachání. Mluví ve správný čas (kálavádí), mluví o tom, co je skutečné [pravdivé] (bhútavádí), mluví o smyslu [o cíli, o dobru] (atthavádí), mluví o Dhammě (dhammavádí) a o disciplíně (vinajavádí). Jeho slova jsou hodná uchování, vhodná, obdařená smyslem, přiměřeného rozsahu a spojená s dobrem.

(8.)Asketa Gótama se zdržuje ničení semen a rostlin (bídžagámabhútagámasamárambhá pativirato).

(9.)Asketa Gótama jí pouze jedno jídlo za den (ékabhattiko), zdržuje se jezení v noci a v nevhodnou dobu (rattúparato virato vikálabhodžaná).

(10.)Asketa Gótama se zdržuje tance, zpěvu, muziky a nevhodné podívané [zábavy] (naččagítaváditavisúkadassaná pativirato).

(11.)Asketa Gótama se zdržuje sebeokrášlování věnci, vůněmi, kosmetikou a ozdobami (málagandhavilepanadháranamandanavibhúsanattháná pativirato).

(12.)Asketa Gótama se zdržuje používání vysokých a pohodlných lůžek a sedadel (uččásajanamahásajaná pativirato).

(13.)Asketa Gótama se zdržuje přijímání zlata a stříbra (džátarúparadžata-patiggahaná pativirato).

(14.)Asketa Gótama se zdržuje přijímání nevařeného obilí (ámakadhaňňa-patiggahaná pativirato).

(15.)Asketa Gótama se zdržuje přijímání nevařeného masa (ámakamamsa-patiggahaná pativirato).

(16.)Asketa Gótama se zdržuje přijímání žen a dívek (itthikumárika-patiggahaná pativirato).

(17.)Asketa Gótama se zdržuje přijímání sluhů [otroků] a služek [otrokyň] (dásidása-patiggahaná pativirato).

(18.)Asketa Gótama se zdržuje přijímání koz a ovcí, drůbeže a prasat, slonů a dobytka, koní a klisen (adželaka-kukkutasúkara-hatthigavassavalava-patiggahaná pativirato).

(19.)Asketa Gótama se zdržuje přijímání obdělané a neobdělané půdy (khettavatthu-patiggahaná pativirato).

(20.)Asketa Gótama se zdržuje doručování zpráv a poselství (dútejjapahinagamanánujógá pativirato).

(21.)Asketa Gótama se zdržuje nákupu a prodeje (kajavikkajá pativirato), zdržuje se obchodu s falešným zbožím, falešnými váhami a mírami (tulákútakamsakútamánakútá pativirato).

(22.)Asketa Gótama se zdržuje takových nepoctivých praktik jako je úplatkářství, šizení a podvod (ukkotanavaňčananikatisáčijógá pativirato).

(23.)Asketa Gótama se zdržuje mrzačení, zajímání, uvězňování, loupení, rabování a násilí (čhedanavadhabandhanaviparámosa-álopasahasákárá pativirato).´

Takto, mniši, mluví obyčejný světský člověk, když chválí Tathágatu.

Prostřední kapitola o ctnosti (Madždžhimasíla)

Takto, mniši, mluví obyčejný světský člověk, když chválí Tathágatu:

(1.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani (bhonto samanabráhmaná), žijící z jídla, nabízeného důvěřivými (saddhádejjáni bhodžanáni bhuňdžitvá), se oddávají ničení semen a rostlin, vyrůstajících z kořenových zárodků, stonkových zárodků, kolínkových zárodků, výhonkových zárodků a semenných zárodků, asketa Gótama se zdržuje takového ničení semen a rostlin (évarúpá bídžagámabhútagámasamárambhá pativirato).´

(2.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají hromadění a užívání jídla, pití, šatstva, vozidel, lůžek, vůní a materiálních potřeb, asketa Gótama se zdržuje takového hromadění a užívání (évarúpá sannidhikáraparibhogá pativirato).´

(3.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají nevhodné podívané [zábavě], jako je tanec, zpěv, muzika, divadelní představení, recitace balad, tleskání, hraní na dechové nástroje, na bubínky, na struny a na cimbály, umělecká a akrobatická představení, sloní zápasy, koňské zápasy, bůvolí zápasy, býčí zápasy, kozlí zápasy, beraní zápasy, kohoutí zápasy, křepelčí zápasy, souboje s tyčemi, pěstní souboje, zápasy, předstírané souboje, jódlování, vojenské seskupování a vojenské přehlídky, asketa Gótama se zdržuje takové nevhodné podívané (évarúpá visúkadassaná pativirato).´

(4.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají hrám, jež způsobují nedbalost [jsou základem nedbalosti], jako je hra šachů na osmkrát osm polí, hra šachů na desetkrát deset polí, hra imaginárních šachů v prostoru, skákání na vyznačených obrazcích na zemi, skládání a rozebírání hromady dřívek, hra v kostky, hra s holemi [pálkami], hra s barvami, hra s míčem, pískání [troubení] pomocí listů, hra s miniaturními pluhy, cvičení přemetů [akrobacie], hra s papírovými [či listovými] větrníky, hra s odměrkami, hra s miniaturními vozíky, hra s lučíky, hádání dopisů napsaných na nebe nebo na něčí záda, hádání myšlenek druhých či napodobování tělesných vad, asketa Gótama se zdržuje takových her, jež způsobují nedbalost (évarúpá džútappamádatthánánujogá pativirato).´

(5.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají užívání vysokých a pohodlných lůžek a sedadel, jako jsou vysoké a prostorné gauče, divany na ozdobných nohách, koberce s dlouhými třásněmi, pestrobarevné koberce, bílé vlněné koberce, vlněné koberce s květinovými vzory, matrace vycpané bavlnou, vlněné koberce se zvířecími vzory, vlněné koberce s třásněmi na jedné nebo na obou stranách, pokrývky protkané klenoty, hedvábné koberce, velké taneční koberce, sedadla na slony, koně a vozy, sedadla z antilopí kůže, pokrývky z jelení kůže, červené baldachýny či gauče s červenými polštáři na každém kraji, asketa Gótama se zdržuje užívání takových vysokých a pohodlných lůžek a sedadel (évarúpá uččásajanamahásajaná pativirato).´

(6.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají užívání různých způsobů sebeokrášlování, jako je nanášení vonných pudrů na tělo, olejové masáže, koupele v ovoněné lázni, tření údů, používání zrcadel, ozdob, květinových věnců, vůní, mastí, pleťových vod a pudrů, nošení náramků, svazování vlasů do různých uzlů, nošení zdobených vycházkových holí, nošení zdobených pouzder na medicínu, nošení kordů, používání různobarevných deštníků [či slunečníků], nošení sandálů, nošení turbanu nebo zdobené vlasové jehlice, nošení jačích ohonů či nošení dlouhých bílých šatů s třásněmi, asketa Gótama se zdržuje užívání takových způsobů sebeokrášlování (évarúpá mandanavibhúsanatthánánujogá pativirato).´

(7.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají nízké [hrubé] řeči, jako je řeč o králích, zlodějích, ministrech, řeč o armádách, katastrofách a válkách, řeč o jídle, pití, šatstvu a příbytcích, řeč o květinách a vůních, řeč o příbuzných, vozidlech, vesnicích, obchodních centrech, městech, zemích [krajích], řeč o ženách, řeč o hrdinech, pouliční řeč, řeč u studně, řeč o mrtvých a odešlých, řeč o banalitách, spekulace o světě, spekulace o oceánech [mořích], řeč o přízni a nepřízni, asketa Gótama se zdržuje takové nízké [hrubé] řeči (évarúpája tiraččhána-kathája pativirato).´

(8.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají přivé řeči, jako: ´Ty nerozumíš tomuto učení a disciplíně. Já rozumím tomoto učení a disciplíně. Jak můžeš porozumět tomuto učení a disciplíně? Tvůj postup je špatný. Můj postup je správný. Já jsem v souladu. Ty nejsi v souladu. To co bys měl říct jako první, říkáš jako poslední. To co bys měl říct jako poslední, říkáš jako první. To čeho ses držel bylo vyvráceno. Tvoje nauka byla vyvrácena. Jsi poražen. Pokus se obhájit svoji nauku nebo z toho uniknout, jestli můžeš´, asketa Gótama se zdržuje takové přivé řeči (évarúpája viggáhika-kathája pativirato).´

(9.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají doručování zpráv a poselství ve prospěch králů, ministrů, válečníků, bráhmanů, hospodářů nebo mládeže, [když je jim přikazováno]: ´Pojď sem, jdi tam, vezmi to a to, dones odtamtud to a to´, asketa Gótama se zdržuje takového doručování zpráv a poselství (évarúpá dútejjapahinagamanánujogá pativirato).´

(10.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, se oddávají klamání a podvádění - urážení a znevažování ostatních, ve snaze o zisk slibováním zisku, asketa Gótama se zdržuje takového klamání a podvádění (évarúpá kuhanalapaná pativirato).´

Takto, mniši, mluví obyčejný člověk, když chválí Tathágatu.

Delší kapitola o ctnosti (Mahásíla)

Takto, mniši, mluví obyčejný člověk, když chválí Tathágatu:

(1.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, tráví své životy prováděním nízkého [hrubého] umění [vědění], prováděním špatného živobytí, jako je předpovídání délky života, přízně či nepřízně osudu ze znaků na končetinách, rukách či nohách atd., věštění z různých znaků a znamení, předvídání z blesků a z nebeských úkazů, vykládání snů, vykládání osudu z tělesných znaků, předvídání z kusu látky okousané myší, nabízení ohnivých obětí, nabízení obětí z naběračky, nabízení obětí z různých slupek, rýže, rýžové mouky, másla či oleje, nabízení obětí z úst, nabízení krvavých obětí, předpovídání ze skvrn, provádění umění výběru vhodného místa pro obydlí, předpovídání úředníkům, vyhánění démonů, vyhánění duchů, kouzlení naučené v domě z hlíny, hadí kouzlení, dovednost s jedy, dovednost se štíry, krysami či ptáky, předpovídání zbývající délky života, zaříkávání pro ochranu před šípy či zaříkávání pro porozumění řeči zvířat, asketa Gótama se zdržuje provádění takového nízkého [hrubého] umění [vědění], zdržuje se provádění takového špatného živobytí (évarúpája tiraččhánavidždžája miččhádžívá pativirato).´

(2.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, tráví své životy prováděním nízkého [hrubého] umění [vědění], prováděním špatného živobytí, jako je vykládání osudu z různých znaků, barev či tvarů klenotů, šatů, holí, mečů, kopí, šípů, luků, zbraní, žen, mužů, chlapců, dívek, sluhů, služek, slonů, koní, bůvolů, býků, krav, koz, ovcí, slepic, křepelek, leguánů, ušatých zvířat, želv či jiné zvěře, asketa Gótama se zdržuje provádění takového nízkého [hrubého] umění [vědění], zdržuje se provádění takového špatného živobytí.´

(3.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, tráví své životy prováděním nízkého [hrubého] umění [vědění], prováděním špatného živobytí, jako je zhotovování předpovědí: ´Král odejde do války, král se vrátí z války, náš král bude útočit a cizí král bude ustupovat, cizí král bude útočit a náš král bude ustupovat, náš král zvítězí a cizí král bude poražen, cizí král zvítězí a náš král bude poražen, takto jeden zvítězí a druhý bude poražen´, asketa Gótama se zdržuje provádění takového nízkého [hrubého] umění [vědění], zdržuje se provádění takového špatného živobytí.´

(4.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, tráví své životy prováděním nízkého [hrubého] umění [vědění], prováděním špatného živobytí, jako je zhotovování předpovědí: ´Nastane zatmění měsíce, nastane zatmění slunce, nastane zatmění planet, měsíc či planety budou sledovat své dráhy, měsíc či planety se odchýlí od svých drah, nastane pád meteorů, nastane nebeská záře, nastane zemětřesení, nastane hřmění, nastane východ, západ, rozjasňování či zatemňování měsíce, slunce či planet, takový bude následek zatmění měsíce, slunce či planet, takový bude následek sledování či odchýlení měsíce či planet od svých drah, takový bude následek pádu meteorů, nebeské záře, zemětřesení, hřmění, takový bude následek východu, západu, rozjasňování či zatemňování měsíce, slunce či planet´, asketa Gótama se zdržuje provádění takového nízkého [hrubého] umění [vědění], zdržuje se provádění takového špatného živobytí.´

(5.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, tráví své životy prováděním nízkého [hrubého] umění [vědění], prováděním špatného živobytí, jako je zhotovování předpovědí: ´Nastane hojný déšť, nastane sucho, nastane hojnost, nastane bída, nastane bezpečí, nastane nebezpečí, nastane nemoc, nastane zdraví´ nebo se oddávají počítání, sčítání, vypočítávání, skládání veršů či spekulacím o světě, asketa Gótama se zdržuje provádění takového nízkého [hrubého] umění [vědění], zdržuje se provádění takového špatného živobytí.´

(6.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, tráví své životy prováděním nízkého [hrubého] umění [vědění], prováděním špatného živobytí, jako je stanovování vhodných dnů pro svatbu, pro přivedení nevěsty ženichovi, pro odvedení nevěsty z otcova domu, stanovování vhodných dnů pro zásnuby či rozvod, stanovování vhodných dnů pro ukládání a vydávání peněz, zaklínání způsobující krásu či ošklivost, zotavování potracených plodů, zaklínání způsobující nehybnost jazyka a čelistí, zaklínání způsobující nehybnost rukou či ohluchnutí, zodpovídání otázek za použití zrcadel, mladých dívek či bohů jako médií, uctívání slunce či Brahmy, vyvolávání ohně vystupujícího z úst či vyvolávání bohyně štěstí, asketa Gótama se zdržuje provádění takového nízkého [hrubého] umění [vědění], zdržuje se provádění takového špatného živobytí.´

(7.)´Zatímco někteří ctění asketové a bráhmani, žijící z jídla, nabízeného důvěřivými, tráví své životy prováděním nízkého [hrubého] umění [vědění], prováděním špatného živobytí, jako je usmiřování dévů slibováním darů a očekávání jejich přízně, vyvolávání a využívání různých druhů bytostí, kouzlení v domě z hlíny, způsobování plodnosti a neplodnosti, vybírání vhodného místa pro obydlí, provádění obřadů čištění úst či koupele v lázni, uctívání posvátných ohňů, podávání dávidel, projímadel, odkašlávadel, odhleňování, podávání ušní, oční či nosní medicíny, očních mastí či vymývadel, léčení výtoků, provádění chirurgických zákroků, provádění dětského lékařství, podávání výtažků z drog a léčení ran a vředů, asketa Gótama se zdržuje provádění takového nízkého [hrubého] umění [vědění], zdržuje se provádění takového špatného živobytí.´

Takto, mniši, mluví obyčejný světský člověk, když chválí Tathágatu.

Toto, mniši, jsou ony méně podstatné a méně významné záležitosti, záležitosti [pouhé] ctnosti, o kterých mluví obyčejný světský člověk, když chválí Tathágatu.

Spekulace o minulosti (Pubbantakappiká)

Jsou zde, mniši, jiné věci (aňňéva dhammá), jež jsou hluboké (gambhírá), těžce viditelné (duddasá), těžce pochopitelné (duranubodhá), mírné [klidné] (santá), vznešené (panítá), mimo oblast logiky (atakkávačará), jemné (nipuná) a srozumitelné pouze moudrým (panditavedaníjá), věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním (sajam abhiňňá saččhikatvá) a vykládá je ostatním (pavedeti), věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu .

A které jsou tyto věci ...?

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří spekulují o minulosti, drží se svých ustálených názorů na minulost a osmnácti způsoby prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti.

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani spekulují o minulosti...?

1. Učení o věčnosti (Sassataváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o věčnosti (sassatavádá), čtyřmi způsoby prohlašují věčnou existenci "já" a světa (sassatam attánaňča lokaňča) .

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa?

1.1.

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman dosáhne pomocí horlivosti (átappam), snažení (padhánam), oddanosti (anujogam), dbalosti (appamádam) a správné pozornosti (sammá-manasikáram) soustředění mysli (čétosamádhim). S takto soustředěnou myslí si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty [minulé životy] (pubbenivásam anussarati) - na jedno zrození, dvě, tři, čtyři, pět, deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto, tisíc, sto tisíc nebo mnoho set tisíc zrození, takto: "Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde." Takto si vzpomíná na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi. A pak říká:

(1.) "Já" a svět jsou věčné (sassato attá ča loko ča), neplodné (vaňdžho), pevné jako hora (kútattho), stojící pevně jako sloup (esikatthájitthito), a ačkoli bytosti putují koloběhem znovuzrozování, umírají a znovu vyvstávají, "já" a svět jsou stálé jako věčnost sama. A proč je tomu tak? Neboť jsem přece dosáhl pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí jsem si vzpomněl na mnohé své dřívější pobyty [minulé životy] - na jedno zrození, dvě, tři, čtyři, pět, deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, sto, tisíc, sto tisíc nebo mnoho set tisíc zrození ... s jejich znaky a podrobnostmi. A z tohoto důvodu vím, že: "Já" a svět jsou věčné, neplodné, pevné jako hora, stojící pevně jako sloup, a ačkoli bytosti putují koloběhem znovuzrozování, umírají a znovu vyvstávají, "já" a svět jsou stálé jako věčnost sama."

Toto je první způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa.

1.2.

A zadruhé, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa?

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty - na jeden cyklus smršťování a rozpínání světa, na dva, tři, čtyři, pět nebo deset cyklů smršťování a rozpínání světa, takto: "Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde." Takto si vzpomíná na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi. A pak říká:

(2.) "Já" a svět jsou věčné, neplodné, pevné jako hora, stojící pevně jako sloup, a ačkoli bytosti putují koloběhem znovuzrozování, umírají a znovu vyvstávají, "já" a svět jsou stálé jako věčnost sama. A z jakého důvodu? Neboť jsem přece dosáhl pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí jsem si vzpomněl na mnohé své dřívější pobyty - na jeden cyklus smršťování a rozpínání světa, na dva, tři, čtyři, pět nebo deset cyklů smršťování a rozpínání světa ... s jejich znaky a podrobnostmi. A z tohoto důvodu vím, že: "Já" a svět jsou věčné, neplodné, pevné jako hora, stojící pevně jako sloup, a ačkoli bytosti putují koloběhem znovuzrozování, umírají a znovu vyvstávají, "já" a svět jsou stálé jako věčnost sama."

Toto je druhý způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa.

1.3.

A zatřetí, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa?

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí si vzpomene na mnohé své dřívější pobyty - na deset cyklů smršťování a rozpínání světa, na dvacet, třicet nebo čtyřicet cyklů smršťování a rozpínání světa, takto: "Takové bylo tehdy moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem jinde, a takové bylo zase tam moje jméno, takový rod, takový vzhled, taková potrava, takovou jsem zakoušel slast a strast, takový byl konec mého života. A když jsem odtamtud zmizel, vyvstal jsem zde." Takto si vzpomíná na mnohé své dřívější pobyty s jejich znaky a podrobnostmi. A pak říká:

(3.) "Já" a svět jsou věčné, neplodné, pevné jako hora, stojící pevně jako sloup, a ačkoli bytosti putují koloběhem znovuzrozování, umírají a znovu vyvstávají, "já" a svět jsou stálé jako věčnost sama. A z jakého důvodu? Neboť jsem přece dosáhl pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí jsem si vzpomněl na mnohé své dřívější pobyty - na deset cyklů smršťování a rozpínání světa, na dvacet, třicet nebo čtyřicet cyklů smršťování a rozpínání světa ... s jejich znaky a podrobnostmi. A z tohoto důvodu vím, že: "Já" a svět jsou věčné, neplodné, pevné jako hora, stojící pevně jako sloup, a ačkoli bytosti putují koloběhem znovuzrozování, umírají a znovu vyvstávají, "já" a svět jsou stálé jako věčnost sama."

Toto je třetí způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa.

1.4.

A začtvrté, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa?

Zde, mniši, je nějaký asketa či bráhman oddán logice (takkí hoti) a zkoumání (vímamsí). Provádí rozličné metody zdůvodňování a zkoumání (takkaparijáhatam vímamsánučaritam). A pak říká:

(4.) "Já" a svět jsou věčné, neplodné, pevné jako hora, stojící pevně jako sloup, a ačkoli bytosti putují koloběhem znovuzrozování, umírají a znovu vyvstávají, "já" a svět jsou stálé jako věčnost sama."

Toto je čtvrtý způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o věčnosti, čtyřmi způsoby prohlašují věčnou existenci "já" a světa. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují věčnou existenci "já" a světa, všichni z nich tak činí těmito čtyřmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal (padžánáti) - Tato názorová stanoviska (imé ditthittháná), takto pojímaná (évamgahitá), takto uchopovaná (évamparámatthá), vedou k takovému stavu po smrti (évamgatiká), k takovému budoucímu zrození (évam-abhisamparájá,ti), to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory (tato ča uttaritaram padžánáti). Toto poznání však neuchopuje (taňča padžánanam na parámasati). A jelikož neuchopuje toto poznání (aparámasato), uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí] (paččattaňňéva nibbuti viditá).

Když poznal pociťování (védanánam viditá) tak jak skutečně je (jathábhútam), jeho vznik (samudajaňča), jeho zánik (atthangamaňča), jeho vnady (assádaňča), jeho nebezpečí (ádínavaňča) a únik od něj (nissaranaňča), Tathágata je bez ulpívání osvobozen (anupádávimutto).

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

2. Učení o částečné věčnosti (Ékaččasassataváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o částečné věčnosti, čtyřmi způsoby prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné (ékaččam sassatam) a v jiném nejsou věčné (ékaččam asassatam) .

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné?

2.1.

Nastává, mniši, taková doba, kdy se po uplynutí dlouhého období tento svět smršťuje. Když se tento svět smršťuje, bytosti jsou většinou znovuzrozené v existenční oblasti zářících Brahmů (sattá ábhassarasamvattaniká honti). Zde prodlévají, stvořené myslí (manomajá), živené extází (pítibhakkhá), zářící vlastním světlem (sajampabhá), cestují prostorem a žijí zde v blaženosti po dlouhá a dlouhá období.

Nastává, mniši, taková doba, kdy se po uplynutí dlouhého období tento svět rozpíná. Když se tento svět rozpíná, objevuje se prázdný palác Brahmy. A pak nějaká bytost v existenční oblasti zářících Brahmů zemře, buďto kvůli vyčerpání doby jejího života nebo kvůli vyčerpání jejích záslužných činů, a znovu vyvstane v tomto prázdném paláci Brahmy. Zde prodlévá, stvořena myslí, živená extází, zářící vlastním světlem, cestuje prostorem a žije zde v blaženosti po dlouhá a dlouhá období.

Když zde žije takto osamoceně po dlouhou dobu, vyvstane v ní nespokojenost a rozrušení: "Kdyby tak nějaké jiné bytosti přišli do této oblasti!" A pak nějaké jiné bytosti z existenční oblasti zářících Brahmů zemřou, buďto kvůli vyčerpání doby jejich života nebo kvůli vyčerpání jejich záslužných činů, a pak znovu vyvstanou v tomto paláci Brahmy, ve společnosti s ním. Zde prodlévají, stvořené myslí, živené extází, zářící vlastním světlem, cestují prostorem a žijí zde v blaženosti po dlouhá a dlouhá období.

Potom, mniši, ta bytost, která zde vyvstane jako první, si o sobě pomyslí: "Já jsem Brahmá, velký Brahmá, přemožitel, nepřemožitelný, vševidoucí, všeovládající, pán všeho, tvůrce, nejvyšší bytost, ustanovitel, všemocný, otec všeho co je a může být. Já stvořil tyto ostatní bytosti. A proč je tomu tak? Neboť jsem si dříve pomyslel: ´Kdyby tak nějaké jiné bytosti přišli do této oblasti!´ A potom co jsem si tak přál, přišli sem tyto bytosti." A pak jiné bytosti, které zde vyvstaly později, si pomyslí: "Toto je Brahmá, velký Brahmá, přemožitel, nepřemožitelný, vševidoucí, všeovládající, pán všeho, tvůrce, nejvyšší bytost, ustanovitel, všemocný, otec všeho co je a může být. My jsme byly stvořené tímto Brahmou. A proč je tomu tak? Neboť jsme viděli, že on zde vyvstal jako první, zatímco my jsme zde vyvstaly až po něm."

A zde, mniši, ta bytost, která zde vyvstane jako první, žije nejdéle, je nejkrásnější a nejsilnější, a ty bytosti, které zde vyvstaly později, mají kratší život, jsou méně krásné a méně silné.

Potom, mniši, nastane možnost, že nějaká bytost zemře v této oblasti a znovuzrodí se v tomto lidském světě. Zde se vzdá světského života a odejde z domova žít osamoceně v bezdomoví. Když se takto vzdá světského života a žije osamoceně v bezdomoví, dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí si vzpomene na svůj dřívější pobyt, ale nevzpomene si co bylo před tím. A pak říká:

(5.) "Toto je Brahmá, velký Brahmá, přemožitel (abhibhú), nepřemožitelný (anabhibhúto), vševidoucí (aňňadatthudaso), všeovládající (vasavattí), pán všeho (issaro), tvůrce (nimmátá), nejvyšší bytost settho), ustanovitel (sadžitá), mocný (vasí), otec všeho co je a může být (pitá bhútabhabjánam). My jsme byly stvořeni tímto Brahmou. On je stálý (niččo), trvalý (dhuvo), věčný (sassato), není předmětem změny (aviparinámadhammo) a zůstane stejný jako věčnost sama (thassati sassatisamam). Ale my, kteří jsme byli stvořeni tímto Brahmou, jsme nestálí (aniččá), pomíjiví (adhuvá), žijeme krátce (appájuká), jsme předmětem smrti (čavanadhammá), a takto přicházíme do tohoto lidského světa (itthattam ágatá,ti)."

Toto je první způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné.

2.2.

A zadruhé, mniši, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné?

Jsou bohové, mniši, známí jako "bohové znečištění zábavou," (khiddápadosiká) kteří prodlévají pohlceni zábavou a vyhledáváním rozkoší po dlouhý čas, následkem čehož se stanou nezodpovědnými [zapomnětlivými]. Když se stanou nezodpovědnými, zemřou v této oblasti bohů.

Potom, mniši, nastane možnost, že nějaká bytost zemře v této oblasti a znovuzrodí se v tomto lidském světě. Zde se vzdá světského života a odejde z domova žít osamoceně v bezdomoví. Když se takto vzdá světského života a žije osamoceně v bezdomoví, dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí si vzpomene na svůj dřívější pobyt, ale nevzpomene si co bylo před tím. A pak říká:

(6.) "Ti bohové, kteří nejsou "bohové znečištění zábavou," kteří prodlévají nepohlceni zábavou ani vyhledáváním rozkoší po dlouhý čas, ti se následkem toho nestanou nezodpovědnými. Když se nestanou nezodpovědnými, nezemřou v této oblasti bohů. Oni jsou stálí, trvalí, věční, nejsou předmětem změny a zůstanou stejní jako věčnost sama. Ale my, "bohové znečištění zábavou," prodléváme pohlceni zábavou a vyhledáváním rozkoší po dlouhý čas, následkem čehož se staneme nezodpovědnými. Když se staneme nezodpovědnými, zemřeme v této oblasti bohů. My jsme nestálí, pomíjiví, žijeme krátce, jsme předmětem smrti, a takto přicházíme do tohoto lidského světa."

Toto je druhý způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné.

2.3.

A zatřetí, mniši, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné?

Jsou bohové, mniši, známí jako "bohové se znečištěnou myslí," (manopadosiká) kteří závistivě pohlížejí jeden na druhého, následkem čehož se jejich mysl znečistí. Když mají jeden vůči druhému nečistou mysl, stanou se tělesně i mentálně vyčerpaní a zemřou v této oblasti bohů.

Potom, mniši, nastane možnost, že nějaká bytost zemře v této oblasti a znovuzrodí se v tomto lidském světě. Zde se vzdá světského života a odejde z domova žít osamoceně v bezdomoví. Když se takto vzdá světského života a žije osamoceně v bezdomoví, dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí si vzpomene na svůj dřívější pobyt , ale nevzpomene si co bylo před tím. A pak říká:

(7.) "Ti bohové, kteří nejsou "bohové se znečištěnou myslí," nepohlížejí závistivě jeden na druhého, následkem čehož se jejich mysl neznečistí. Když nemají jeden vůči druhému nečistou mysl, nestanou se tělesně ani mentálně vyčerpaní a nezemřou v této oblasti bohů. Oni jsou stálí, trvalí, věční, nejsou předmětem změny a zůstanou stejní jako věčnost sama. Ale my, "bohové se znečištěnou myslí," závistivě pohlížíme jeden na druhého, následkem čehož se naše mysl znečistí. Když máme jeden vůči druhému nečistou mysl, staneme se tělesně i mentálně vyčerpaní a zemřeme v této oblasti bohů. My jsme nestálí, pomíjiví, žijeme krátce, jsme předmětem smrti, a takto přicházíme do tohoto lidského světa."

Toto je třetí způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné.

2.4.

A začtvrté, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné?

Zde, mniši, je nějaký asketa či bráhman oddán logice a zkoumání. Provádí rozličné metody zdůvodňování a zkoumání. A pak říká:

(8.) "To, co se nazývá oko (čakkhum), ucho (sotam), nos (ghánam), jazyk (dživhá) a tělo (kájo), je "já" (attá), které je nestálé, pomíjivé, není věčné a je předmětem změny. Ale to, co se nazývá mysl (čitta), mentalita (mano) či vědomí (viňňána), je "já", které je stálé, trvalé, věčné, není předmětem změny a zůstává stejné jako věčnost sama."

Toto je čtvrtý způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o částečné věčnosti, čtyřmi způsoby prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné, všichni z nich tak činí těmito čtyřmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

3. Učení o konečnosti a nekonečnosti světa (Antánantaváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o konečnosti či nekonečnosti světa, čtyřmi způsoby prohlašují konečnost či nekonečnost světa (antánantam lokassa paňňapenti) .

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa?

3.1.

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí prodlévá, vnímaje konečnost světa (antasaňňí lokasmim). A pak říká:

(9.) "Tento svět je konečný (antavá ajam loko) a ohraničený (parivatumo). A proč je tomu tak? Neboť jsem přece dosáhl pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí jsem prodléval, vnímaje konečnost světa. A z tohoto důvodu vím, že tento svět je konečný a ohraničený."

Toto je první způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa.

3.2.

A zadruhé, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa?

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí prodlévá, vnímaje nekonečnost světa (anantasaňňí lokasmim). A pak říká:

(10.) "Tento svět je nekonečný (ananto ajam loko) a neohraničený (aparijanto). A proč je tomu tak? Neboť jsem přece dosáhl pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí jsem prodléval, vnímaje nekonečnost světa. A z tohoto důvodu vím, že tento svět je nekonečný a neohraničený."

Toto je druhý způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa.

3.3.

A zatřetí, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa?

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli. S takto soustředěnou myslí prodlévá, vnímaje konečnost světa ve svislém směru [od shora dolů] (uddhamadho antasaňňí) a nekonečnost světa ve vodorovném směru [napříč] (tirijam anantasaňňí). A pak říká:

(11.) "Tento svět je konečný (antavá ča ajam loko) a rovněž nekonečný (ananto ča). Ti asketové a bráhmani, kteří říkají, že tento svět je konečný a ohraničený, mluví lživě. I ti, kteří říkají, že tento svět je nekonečný a neohraničený, mluví lživě. A proč je tomu tak? Neboť jsem přece dosáhl pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí jsem prodléval, vnímaje konečnost světa ve svislém směru a nekonečnost světa ve vodorovném směru. A z tohoto důvodu vím, že tento svět je konečný a rovněž nekonečný."

Toto je třetí způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa.

3.4.

A začtvrté, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa?

Zde, mniši, je nějaký asketa či bráhman oddán logice a zkoumání. Provádí rozličné metody zdůvodňování a zkoumání. A pak říká:

(12.)"Tento svět není ani konečný (névájam loko antavá) ani nekonečný (na panánanto). Ti asketové a bráhmani, kteří říkají, že tento svět je konečný a ohraničený, mluví lživě. I ti, kteří říkají, že tento svět je nekonečný a neohraničený, mluví lživě. I ti, kteří říkají, že tento svět je konečný a rovněž nekonečný, mluví lživě. Tento svět není ani konečný ani nekonečný."

Toto je čtvrtý způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují konečnost či nekonečnost světa.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o konečnosti či nekonečnosti světa, čtyřmi způsoby prohlašují konečnost či nekonečnost světa. Když tito asketové a bráhmani...prohlašují konečnost či nekonečnost světa, všichni z nich tak činí těmito čtyřmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

4. Učení neustálé vyhýbavosti (Amarávikkhépaváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí neustálou vyhýbavost, čtyřmi způsoby se neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost.

A jakým způsobem a na jakém základě se tito ctění asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost?

4.1.

Zde, mniši, nějaký asketa nebo bráhman nerozumí v souladu se skutečností tomu, co je prospěšné a co je neprospěšné . Myslí si: "Já nerozumím v souladu se skutečností tomu, co je prospěšné (kusala) a co je neprospěšné (akusala). Kdybych prohlašoval něco jako prospěšné, aniž bych tomu porozuměl v souladu se skutečností jako prospěšnému, nebo kdybych prohlašoval něco jako neprospěšné, aniž bych tomu porozuměl v souladu se skutečností jako neprospěšnému, mohl bych prohlásit lež (musá). Kdybych prohlásil lež, mohl bych mít potíže. A kdybych měl potíže, byly by pro mě překážkou."

Když se takto obává a štítí prohlásit lež, neprohlašuje nic jako prospěšné ani jako neprospěšné. A když je otázán na tu či onu záležitost, takto se neustále vyhýbá:

(13.) "Neříkám, že to tak je. Neříkám, že to je takto. Neříkám, že to je jinak. Neříkám, že to tak není. Neříkám, že to není takto či jinak."

Toto je první způsob, mniši, takto a na tomto základě se někteří asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost.

4.2.

A zadruhé, jakým způsobem a na jakém základě se tito ctění asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost?

Zde, mniši, nějaký asketa nebo bráhman nerozumí v souladu se skutečností tomu, co je prospěšné a co je neprospěšné. Myslí si: "Já nerozumím v souladu se skutečností tomu, co je prospěšné a co je neprospěšné. Kdybych prohlašoval něco jako prospěšné, aniž bych tomu porozuměl v souladu se skutečností jako prospěšnému, nebo kdybych prohlašoval něco jako neprospěšné, aniž bych tomu porozuměl v souladu se skutečností jako neprospěšnému, mohla by tím ve mě vzniknout touha a vášeň (čhando vá rágo) či nenávist a odpor (dóso vá patigho). Kdyby ve mě vznikla touha a vášeň či nenávist a odpor, mohlo by tím ve mě vzniknout ulpívání (upádánam). Kdyby ve mě vzniklo ulpívání, mohl bych mít potíže. A kdybych měl potíže, byly by pro mě překážkou."

Když se takto obává a štítí ulpívání, neprohlašuje nic jako prospěšné ani jako neprospěšné. A když je otázán na tu či onu záležitost, takto se neustále vyhýbá:

(14.) "Neříkám, že to tak je. Neříkám, že to je takto. Neříkám, že to je jinak. Neříkám, že to tak není. Neříkám, že to není takto či jinak."

Toto je druhý způsob, mniši, takto a na tomto základě se někteří asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost.

4.3.

A zatřetí, jakým způsobem a na jakém základě se tito ctění asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost?

Zde, mniši, nějaký asketa nebo bráhman nerozumí v souladu se skutečností tomu, co je prospěšné a co je neprospěšné. Myslí si: "Já nerozumím v souladu se skutečností tomu, co je prospěšné a co je neprospěšné. Kdybych prohlašoval něco jako prospěšné, aniž bych tomu porozuměl v souladu se skutečností jako prospěšnému, nebo kdybych prohlašoval něco jako neprospěšné, aniž bych tomu porozuměl v souladu se skutečností jako neprospěšnému, ti asketové a bráhmani, kteří jsou moudří, důvtipní, znalí jiných nauk, obratní v hovoru, kteří svou moudrostí rozbíjejí názorová stanoviska ostatních, by mě mohli přezkoušet v mých názorech, otázat se na důvody a odmítnout má stanoviska. Kdyby tak učinili, nebyl bych schopen jim odpovědět. Kdybych nebyl schopen odpovědět, mohl bych mít potíže. A kdybych měl potíže, byly by pro mě překážkou."

Když se takto obává a štítí přezkoušení svých názorů, neprohlašuje nic jako prospěšné ani jako neprospěšné. A když je otázán na tu či onu záležitost, takto se neustále vyhýbá:

(15.) "Neříkám, že to tak je. Neříkám, že to je takto. Neříkám, že to je jinak. Neříkám, že to tak není. Neříkám, že to není takto či jinak."

Toto je třetí způsob, mniši, takto a na tomto základě se někteří asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost.

4.4.

A začtvrté, jakým způsobem a na jakém základě se tito ctění asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost?

Zde, mniši, je nějaký asketa či bráhman hloupý a tupý. Když je otázán na tu či onu záležitost, kvůli své hlouposti a tuposti se takto neustále vyhýbá:

(16.) " Tážeš-li se mě:

Jestli existuje (atthi)...neexistuje (natthi)...existuje i neexistuje (atthi ča natthi ča)...ani existuje ani neexistuje (névatthi na natthi) onen svět (paro lóko)?,

Jestli existují...neexistují...existují i neexistují...ani existují ani neexistují svévolně zrozené bytosti (sattá opapátiká)?,

Jestli existují...neexistují...existují i neexistují...ani existují ani neexistují následky a plody (vipáko phalam) dobrých a špatných činů (sukatadukkatánam)?,

Jestli existuje...neexistuje...existuje i neexistuje...ani existuje ani neexistuje Tathágata po smrti (param maraná)?,

a já si myslím, že existuje...neexistuje...existuje i neexistuje...ani existuje ani neexistuje, prohlásil bych, že existuje...neexistuje...existuje i neexistuje...ani existuje ani neexistuje, ale já neříkám, že to tak je. Neříkám, že to je takto. Neříkám, že to je jinak. Neříkám, že to tak není. Neříkám, že to není takto či jinak."

Toto je čtvrtý způsob, mniši, takto a na tomto základě se někteří asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost.

Takto, mniši, se někteří asketové a bráhmani, kteří učí neustálou vyhýbavost, čtyřmi způsoby neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost. Když se tito asketové a bráhmani... neustále vyhýbají, jsou-li otázáni na tu či onu záležitost, všichni z nich tak činí těmito čtyřmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

5. Učení o nahodilém vzniku (Adhiččasamuppannaváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o nahodilém vzniku, dvěma způsoby prohlašují, že "já" (attá) a svět (loka) vznikají nahodile (adhiččasamuppannam).

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět vznikají nahodile?

5.1.

Jsou bohové, mniši, známí jako "bytosti bez vnímání" (asaňňasattá náma dévá). Když u nich vznikne vnímání, zemřou v této oblasti bohů. Potom, mniši, nastane možnost, že nějaká bytost zemře v této oblasti a znovuzrodí se v tomto lidském světě. Zde se vzdá světského života a odejde z domova žít osamoceně v bezdomoví. Když se takto vzdá světského života a žije osamoceně v bezdomoví, dosáhne pomocí horlivosti, snažení, oddanosti, dbalosti a správné pozornosti soustředění mysli, a s takto soustředěnou myslí si vzpomene na vznik svého vnímání, ale nevzpomene si, co bylo před tím. A pak říká:

(17.) "Já" a svět vznikají nahodile. A proč je tomu tak? Neboť dříve jsem neexistoval, ale nyní existuji. Ačkoli jsem nebyl, vstoupil jsem v bytí."

Toto je první způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět vznikají nahodile.

5.2.

A zadruhé, jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět vznikají nahodile?

Zde, mniši, je nějaký asketa či bráhman oddán logice a zkoumání. Provádí rozličné metody zdůvodňování a zkoumání. A pak říká:

(18.) "Já" a svět vznikají nahodile."

Toto je druhý způsob, mniši, takto a na tomto základě někteří asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět vznikají nahodile.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o nahodilém vzniku, dvěma způsoby prohlašují, že "já" a svět vznikají nahodile. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují, že "já" a svět vznikají nahodile, všichni z nich tak činí těmito dvěma způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří spekulují o minulosti a drží se svých ustálených názorů na minulost, osmnácti způsoby prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti. Když tito asketové a bráhmani, kteří spekulují o minulosti... prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti, všichni z nich tak činí těmito osmnácti způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti... Toto, mniši, jsou ony věci... o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

Spekulace o budoucnosti (Aparantakappiká)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří spekulují o budoucnosti, drží se svých ustálených názorů na budoucnost a čtyřicetičtyřmi způsoby prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k budoucnosti . A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k budoucnosti?

6. Učení o vnímání (Saňňíváda)

Jsou, bhikkhuové, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o vnímání po smrti, šestnácti způsoby prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti.

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti?

Prohlašují:

(19.)(1.)"Já" není zničeno po smrti (attá hoti arogo param maranam), je vnímající (saňňí) a je hmotné [má tvar] (rúpí)."

(20.)(2.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je nehmotné [nemá tvar] (arúpí)."

(21.)(3.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je hmotné i nehmotné (rúpí ča arúpí)."

(22.)(4.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani hmotné ani nehmotné (névarúpí nárúpí)."

(23.)(5.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je konečné [ohraničené] (antavá)."

(24.)(6.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je nekonečné [neohraničené] (anantavá)."

(25.)(7.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je konečné i nekonečné (antavá ča anantavá)."

(26.)(8.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani konečné ani nekonečné (névantavá nánantavá)."

(27.)(9.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je jednotné (ékattasaňňí)."

(28.)(10.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je rozmanité (nánattasaňňí)."

(29.)(11.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je ohraničené (parittasaňňí)."

(30.)(12.)"Já" není zničeno po smrti a jeho vnímání je neohraničené (appamánasaňňí)."

(31.)(13.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je výhradně šťastné (ékantasukhí)."

(32.)(14.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je výhradně nešťastné (ékantadukkhí)."

(33.)(15.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je šťastné i nešťastné (sukhadukkhí)."

(34.)(16.)"Já" není zničeno po smrti, je vnímající a je ani šťastné ani nešťastné (adukkhamasukhí)."

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o vnímání po smrti, šestnácti způsoby prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti, všichni z nich tak činí těmito šestnácti způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

7. Učení o nevnímání (Asaňňíváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o nevnímání po smrti, osmi způsoby prohlašují existenci nevnímajícího "já" po smrti.

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují existenci nevnímajícího "já" po smrti?

Prohlašují:

(35.)(1.)"Já" není zničeno po smrti (attá hoti arogo param maranam), je nevnímající (asaňňí) a je hmotné [má tvar] (rúpí)."

(36.)(2.)"Já" není zničeno po smrti, je nevnímající a je nehmotné [nemá tvar] (arúpí)."

(37.)(3.)"Já" není zničeno po smrti, je nevnímající a je hmotné i nehmotné (rúpí ča arúpí)."

(38.)(4.)"Já" není zničeno po smrti, je nevnímající a je ani hmotné ani nehmotné (névarúpí nárúpí)."

(39.)(5.)"Já" není zničeno po smrti, je nevnímající a je konečné [ohraničené] (antavá)."

(40.)(6.)"Já" není zničeno po smrti, je nevnímající a je nekonečné [neohraničené] (anantavá)."

(41.)(7.)"Já" není zničeno po smrti, je nevnímající a je konečné i nekonečné (antavá ča anantavá)."

(42.)(8.)"Já" není zničeno po smrti, je nevnímající a je ani konečné ani nekonečné (névantavá nánantavá)."

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o nevnímání po smrti, osmi způsoby prohlašují existenci nevnímajícího "já" po smrti. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují existenci nevnímajícího "já" po smrti, všichni z nich tak činí těmito osmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

8. Učení o ani vnímání ani nevnímání (Névasaňňínásaňňíváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o ani vnímání ani nevnímání po smrti, osmi způsoby prohlašují existenci ani vnímajícího ani nevnímajícího "já" po smrti .

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují existenci ani vnímajícího ani nevnímajícího "já" po smrti?

Prohlašují:

(43.)(1.)"Já" není zničeno po smrti (attá hoti arogo param maranam), je ani vnímající ani nevnímající (névasaňňínásaňňí) a je hmotné [má tvar]."

(44.)(2.)"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nehmotné [nemá tvar]. "

(45.)(3.)"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je hmotné i nehmotné."

(46.)(4.)"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani hmotné ani nehmotné."

(47.)(5.)"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné [ohraničené]."

(48.)(6.)"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je nekonečné [neohraničené]."

(49.)(7.)"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je konečné i nekonečné."

(50.)(8.)"Já" není zničeno po smrti, je ani vnímající ani nevnímající a je ani konečné ani nekonečné."

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o ani vnímání ani nevnímání po smrti, osmi způsoby prohlašují existenci ani vnímajícího ani nevnímajícího "já" po smrti. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují existenci ani vnímajícího ani nevnímajícího "já" po smrti, všichni z nich tak činí těmito osmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

9. Učení o úplném zániku (Uččhédaváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o úplném zániku, sedmi způsoby prohlašují úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí. A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí?

9.1.

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman zastává toto tvrzení a tento názor:

(51.) "Toto "já" je hmotné [tělesné], ctěný pane, složené ze čtyř velkých prvků (čátumahábhútiko), vzniklé spojením otce a matky (mátápettikasambhavo). Po rozpadu tohoto těla toto "já" úplně zaniká (uččhidždžati), je zničeno (vinassati) a neexistuje více po smrti (na hóti param maraná). Takto, ctěný pane, se toto "já" stává úplně zaniklým (samuččhinno)."

Takto někdo prohlašuje úplný zánik (uččhédam), zničení (vinásam) a nebytí (vibhavam) existujících bytostí (sattassa).

9.2.

A někdo jiný mu říká:

(52.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" se nestává tímto způsobem úplně zaniklým. Existuje jiné "já", v božském světě smyslového potěšení (dibbo kámávačaro), které je hmotné [tělesné], živené tělesnou výživou. Ty neznáš a nevidíš toto "já", ale já ho znám a vidím. Po rozpadu tohoto těla toto "já" úplně zaniká, je zničeno a neexistuje více po smrti. Takto, ctěný pane, se toto "já" stává úplně zaniklým."

Takto někdo prohlašuje úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí.

9.3.

A někdo jiný mu říká:

(53.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" se nestává tímto způsobem úplně zaniklým. Existuje jiné "já", v božském světě (dibbo), které je hmotné [tělesné], stvořené myslí (manomájo), obdařené kompletními fyzickými orgány a nepostrádá žádné smyslové schopnosti. Ty neznáš a nevidíš toto "já", ale já ho znám a vidím. Po rozpadu tohoto těla toto "já" úplně zaniká, je zničeno a neexistuje více po smrti. Takto, ctěný pane, se toto "já" stává úplně zaniklým."

Takto někdo prohlašuje úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí.

9.4.

A někdo jiný mu říká:

(54.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" se nestává tímto způsobem úplně zaniklým. Existuje jiné "já", v oblasti nekonečného prostoru, které je dosaženo úplným překonáním vnímání tvarů, zaniknutím vnímání odporu a nevěnováním pozornosti vnímání rozmanitosti, s myšlenkou: "Nekonečný prostor." (ananto ákáso) Ty neznáš a nevidíš toto "já", ale já ho znám a vidím. Po rozpadu tohoto těla toto "já" úplně zaniká, je zničeno a neexistuje více po smrti. Takto, ctěný pane, se toto "já" stává úplně zaniklým."

Takto někdo prohlašuje úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí.

9.5.

A někdo jiný mu říká:

(55.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" se nestává tímto způsobem úplně zaniklým. Existuje jiné "já", v oblasti nekonečného vědomí, které je dosaženo úplným překonáním oblasti nekonečného prostoru, s myšlenkou: "Nekonečné vědomí." (anantam viňňánan,ti) Ty neznáš a nevidíš toto "já", ale já ho znám a vidím. Po rozpadu tohoto těla toto "já" úplně zaniká, je zničeno a neexistuje více po smrti. Takto, ctěný pane, se toto "já" stává úplně zaniklým."

Takto někdo prohlašuje úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí.

9.6.

A někdo jiný mu říká:

(56.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" se nestává tímto způsobem úplně zaniklým. Existuje jiné "já", v oblasti nicoty, které je dosaženo úplným překonáním oblasti nekonečného vědomí, s myšlenkou: "Nicota" [nic neexistuje] (natthi kiňčí,ti) Ty neznáš a nevidíš toto "já", ale já ho znám a vidím. Po rozpadu tohoto těla toto "já" úplně zaniká, je zničeno a neexistuje více po smrti. Takto, ctěný pane, se toto "já" stává úplně zaniklým."

Takto někdo prohlašuje úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí.

9.7.

A někdo jiný mu říká:

(57.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" se nestává tímto způsobem úplně zaniklým. Existuje jiné "já", v oblasti ani vnímání ani nevnímání (névasaňňánásaňňájatanam), které je dosaženo úplným překonáním oblasti nicoty, s myšlenkou: "Toto je mír, toto je vznešenost." (santamétam panítamétan,ti) Ty neznáš a nevidíš toto "já", ale já ho znám a vidím. Po rozpadu tohoto těla toto "já" úplně zaniká, je zničeno a neexistuje více po smrti. Takto, ctěný pane, se toto "já" stává úplně zaniklým."

Takto někdo prohlašuje úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o úplném zániku, sedmi způsoby prohlašují úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí, všichni z nich tak činí těmito sedmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

10. Učení o samozřejmém odpoutání zde a nyní (Ditthadhammanibbánaváda)

Jsou, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o odpoutání zde a nyní, pěti způsoby prohlašují nejvyšší odpoutání zde a nyní, u existujících bytostí .

A jakým způsobem a na jakém základě tito ctění asketové a bráhmani... prohlašují nejvyšší odpoutání zde a nyní u existujících bytostí?

10.1.

Zde, mniši, nějaký asketa či bráhman zastává toto tvrzení (évamvádí) a tento názor (évamditthi):

(58.) "Když je toto "já", ctěný pane, vydatně obklopeno pěti prameny smyslných požitků (paňčahi kámagunéhi) a užívá si jich, dosahuje tím nejvyššího odpoutání zde a nyní (paramaditthadhammanibbánam)."

Takto někdo prohlašuje nejvyšší odpoutání zde a nyní u existujících bytostí.

10.2.

A někdo jiný mu říká:

(59.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" nedosahuje tímto způsobem nejvyššího odpoutání zde a nyní. A z jakého důvodu? Jelikož smyslné požitky (kámá) jsou nestálé (aniččá), strastné (dukkhá), jsou předmětem změny (viparinámadhammá) a skrze tuto jejich změnu a přeměnu vzniká trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství. Odloučeno od smyslných požitků, odloučeno od neprospěšných stavů, toto "já" vstupuje a prodlévá v prvním meditačním pohroužení (pathamam džhánam), které je doprovázeno myšlením a rozvažováním, a je naplněno nadšením a blahem zrozeným z odloučení. Takto, ctěný pane, toto "já" dosahuje nejvyššího odpoutání zde a nyní."

Takto někdo prohlašuje nejvyšší odpoutání zde a nyní u existujících bytostí.

10.3.

A někdo jiný mu říká:

(60.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" nedosahuje tímto způsobem nejvyššího odpoutání zde a nyní. A z jakého důvodu? Jelikož toto myšlení (vitakkitam) a rozvažování (vičáritam) je považováno za hrubé (olárikam). S utišením myšlení a rozvažování toto "já" vstupuje a prodlévá ve druhém meditačním pohroužení (dutijam džhánam), v němž je mysl sjednocena, ve vnitřním uspokojení, bez myšlení a rozvažování, naplněna nadšením a blahem, zrozeným ze soustředění. Takto, ctěný pane, toto "já" dosahuje nejvyššího odpoutání zde a nyní."

Takto někdo prohlašuje nejvyšší odpoutání zde a nyní u existujících bytostí.

10.4.

A někdo jiný mu říká:

(61.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" nedosahuje tímto způsobem nejvyššího odpoutání zde a nyní. A z jakého důvodu? Jelikož tento stav nadšení (pítigatam) a mentálního povznešení (čétaso uppilávitattam) je považován za hrubý. S vymizením nadšení toto "já" prodlévá vyrovnaně (upekkhako), s uvědoměním (sato) a jasným chápáním (sampadžáno), zakoušeje stav tělesného blaha, o němž ušlechtilí prohlašují: "Ten, kdo je vyrovnaný a uvědomělý, prodlévá blaženě." Takto vstupuje a prodlévá ve třetím meditačním pohroužení (tatijam džhánam). Takto, ctěný pane, toto "já" dosahuje nejvyššího odpoutání zde a nyní."

Takto někdo prohlašuje nejvyšší odpoutání zde a nyní u existujících bytostí.

10.5.

A někdo jiný mu říká:

(62.) "Toto "já", ctěný pane, o kterém mluvíš, existuje. Neříkám, že neexistuje. Ale toto "já" nedosahuje tímto způsobem nejvyššího odpoutání zde a nyní. A z jakého důvodu? Jelikož tento mentální zájem o blaho (sukhamiti čétaso ábhogo) je považován za hrubý. S opuštěním blaženosti i strasti, s ukončením dřívější radosti a žalu, toto "já" vstupuje a prodlévá ve čtvrtém meditačním pohroužení (čatuttham džhánam), jež není ani strastné ani blažené, a které je očištěnou vyrovnaností a uvědoměním (upekkhásatipárisuddhim). Takto, ctěný pane, toto "já" dosahuje nejvyššího odpoutání zde a nyní."

Takto někdo prohlašuje nejvyšší odpoutání jsoucí zde a nyní u existujících bytostí.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří učí o odpoutání zde a nyní, pěti způsoby prohlašují nejvyšší odpoutání zde a nyní u existujících bytostí. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují nejvyšší odpoutání zde a nyní u existujících bytostí, všichni z nich tak činí těmito pěti způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti, k takovému budoucímu zrození, to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory. Toto poznání však neuchopuje. A jelikož neuchopuje toto poznání, uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí].

Když poznal pociťování tak jak skutečně je, jeho vznik, jeho zánik, jeho vnady, jeho nebezpečí a únik od něj, Tathágata je bez ulpívání osvobozen.

Toto, mniši, jsou ony věci, jež jsou hluboké, těžce viditelné, těžce pochopitelné, mírné [klidné], vznešené, mimo oblast logiky, jemné a srozumitelné pouze moudrým, věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním a vykládá je ostatním, věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří spekulují o budoucnosti a drží se svých ustálených názorů na budoucnost, čtyřicetičtyřmi způsoby prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k budoucnosti. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k budoucnosti, všichni z nich tak činí těmito čtyřicetičtyřmi způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal - Tato názorová stanoviska, takto pojímaná, takto uchopovaná, vedou k takovému stavu po smrti... Toto, mniši, jsou ony věci... o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

Takto, mniši, někteří asketové a bráhmani, kteří spekulují o minulosti a budoucnosti a drží se svých ustálených názorů na minulost a budoucnost, šedesátidvěma způsoby prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti. Když tito asketové a bráhmani... prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti, všichni z nich tak činí těmito šedesátidvěma způsoby nebo jedním z nich a ne žádným jiným způsobem.

Toto, mniši, Tathágata poznal (padžánáti) - Tato názorová stanoviska (imé ditthittháná), takto pojímaná (évamgahitá), takto uchopovaná (évamparámatthá), vedou k takovému stavu po smrti (évamgatiká), k takovému budoucímu zrození (évam-abhisamparájá,ti), to Tathágata poznal. A poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto názory (tato ča uttaritaram padžánáti). Toto poznání však neuchopuje (taňča padžánanam na parámasati). A jelikož neuchopuje toto poznání (aparámasato), uskutečnil sám pro sebe dokonalé odpoutání [vyhasnutí] (paččattaňňéva nibbuti viditá).

Když poznal pociťování (védanánam viditá) tak jak skutečně je (jathábhútam), jeho vznik (samudajaňča), jeho zánik (atthangamaňča), jeho vnady (assádaňča), jeho nebezpečí (ádínavaňča) a únik od něj (nissaranaňča), Tathágata je bez ulpívání osvobozen (anupádávimutto).

Toto, mniši, jsou ony věci (dhammá), jež jsou hluboké (gambhírá), těžce viditelné (duddasá), těžce pochopitelné (duranubodhá), mírné [klidné] (santá), vznešené (panítá), mimo oblast logiky (atakkávačará), jemné (nipuná) a srozumitelné pouze moudrým (panditavédaníjá), věci, které Tathágata uskutečnil svým vlastním přímým poznáním (sajam abhiňňá saččhikatvá) a vykládá je ostatním (pavédéti), věci, o kterých by mluvil ten, kdo by správně a v souladu se skutečností chválil Tathágatu.

Vzrušení a rozkolísání (Paritassitavipphanditavára)

Mniši, když tito asketové a bráhmani

...(1.)prohlašují věčnou existenci "já" a světa,

...(2.)prohlašují, že "já" a svět jsou v některém případě věčné a v jiném nejsou věčné,

...(3.)prohlašují konečnost či nekonečnost světa,

...(4.)se neustále vyhýbají, když jsou otázáni na tu či onu záležitost,

...(5.)prohlašují, že "já" a svět vznikají nahodile,

...prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti,

...(6.)prohlašují existenci vnímajícího "já" po smrti,

...(7.)prohlašují existenci nevnímajícího "já" po smrti,

...(8.)prohlašují existenci ani vnímajícího ani nevnímajícího "já" po smrti,

...(9.)prohlašují úplný zánik, zničení a nebytí existujících bytostí,

...(10.)prohlašují (samozřejmé) nejvyšší odpoutání (nibbánam), zde a nyní, u existujících bytostí,

...prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k budoucnosti,

...prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti:

to všechno je pouze pociťování (védaná) těch, kdo neví (adžánatam) a nevidí (apassatam), je to pouze vzrušení a rozkolísání (paritassitavipphandita) těch, kdo jsou ponořeni v toužení (tanhágatánam).

Podmíněné dotekem (Phassapaččajávára)

Mniši, když tito asketové a bráhmani... (1. - 10.)

...prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti:

to všechno je podmíněné dotekem (phassapaččajá).

Nemožné zakoušet pocity bez doteku (Nétam thánam vidždžativára)

Mniši, když tito asketové a bráhmani... (1. - 10.)

...prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti:

že by mohli zakoušet toto pociťování bez doteku, to není možné (nétam thánam vidždžati).

Koloběh upevňování názorových stanovisek [závislé vznikání] (Ditthigatikádhitthánavattakathá)

Mniši, když všichni tito asketové a bráhmani ... (1. - 10.)... šedesátidvěma způsoby prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti:

ti všichni zakoušejí toto pociťování (patisamvédenti) pouze skrze opakovaný dotek (phussa phussa) šesti základen doteku (čhahi phassájatanéhi).

S tímto pociťováním jako svou podmínkou (védanápaččajá) vzniká toužení (tanhá),

s toužením jako svou podmínkou (tanhápaččajá) vzniká ulpívání (upádána),

s ulpíváním jako svou podmínkou (upádanapaččajá) vzniká bytí (bhava),

s bytím jako svou podmínkou (bhavapaččajá) vzniká zrození (džáti),

se zrozením jako svou podmínkou (džátipaččajá) vzniká stárnutí (džará) a smrt (marana), trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství (sókaparidévadukkhadómanassupájásá).

Ukončení koloběhu (Vivattakathá)

Mniši, když mnich poznal (padžánáti) v souladu se skutečností (jathábhúta) šest základen [oblastí] doteku [oblast oka, ucha, nosu, jazyka, těla a mysli], jejich vznik (samudaja), jejich zánik (atthangama), jejich vnady (assáda), jejich nebezpečí (ádínava) a únik od nich (nissarana), poznal také to, co překračuje [co je vyšší než] všechny tyto oblasti (iméhi sabbehéva uttaritaram padžánáti) .

Když tito asketové a bráhmani, kteří spekulují o minulosti, kteří spekulují o budoucnosti, kteří spekulují o minulosti a budoucnosti, kteří se drží svých ustálených názorů na minulost a budoucnost, prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti, všichni z nich jsou chyceni v této síti s jejími šedesátidvěma díly, a kdekoli se vynoří [se svým názorem], vynoří se pouze v této síti, jsou chyceni a obsaženi touto sítí.

Jako kdyby, mniši, zkušený rybář nebo jeho učeň rozprostřel síť s jemnými oky do vod malého jezera, mohlo by ho napadnout: "Jakékoli hrubé živé bytosti jsou v tomto jezeře, všechny jsou chycené v této síti, a kdekoli se vynoří, vynoří se pouze v této síti, jsou chycené a obsažené touto sítí."

Právě tak, mniši, když tito asketové a bráhmani, kteří spekulují o minulosti, kteří spekulují o budoucnosti, kteří spekulují o minulosti a budoucnosti, kteří se drží svých ustálených názorů na minulost a budoucnost, prohlašují své rozličné teoretické předpoklady vztažené k minulosti a budoucnosti, všichni z nich jsou chyceni v této síti s jejími šedesátidvěma díly, a kdekoli se vynoří [se svým názorem], vynoří se pouze v této síti, jsou chyceni a obsaženi touto sítí.

Tathágatovo tělo (tathágatassa kájo), mniši, stojí odříznuto od pouta bytí (uččhinnabhavanettiko). Bohové a lidé (dévamanussá) ho uvidí tak dlouho (táva nam dakkhanti), dokud zde zůstává jeho tělo (jávassa kájo thassati). Ale po rozpadu tohoto těla (kájassa bhédá), po vyčerpání jeho života (uddham džívitaparijádáná), ho bohové a lidé již více neuvidí (na nam dakkhanti).

Jako když je odříznut stonek mangového hroznu a všechny manga, na něm zavěšená, ho následují, právě tak, mniši, Tathágatovo tělo stojí odříznuto od pouta bytí. Bohové a lidé ho uvidí tak dlouho, dokud zde zůstává jeho tělo. Ale po rozpadu tohoto těla, po vyčerpání jeho života, ho bohové a lidé již více neuvidí."

Když bylo toto řečeno, ctihodný Ánanda oslovil Vznešeného: "Úžasné, pane, zázračné, pane, jaké je jméno tohoto výkladu Dhammy, pane?"

"Ánando, můžeš si zapamatovat [uložit] tento výklad Dhammy jako "Síť podstaty (atthadžála)", stejně jako "Síť Dhammy (dhammadžála)", stejně jako "Všepokrývající síť (brahmadžála)", stejně jako "Síť názorů (ditthidžála)", stejně jako "Nepřekonatelné vítězství v bitvě (anuttara sangámavidžaja)."

Tak pravil Vznešený. Potěšení mniši se zaradovali ze slov Vznešeného. Po pronesení tohoto výkladu se zachvěly desetitisíce světových elementů [systémů] (lokadhátu).

Konec Brahmadžála-sutty Rozpravy o Všepokrývající síti

Žiadne komentáre: